Dead Sea Ultramarathon 50 km, Jordánsko 2005
Rok se sešel s rokem a už zase sedím v letadle a letím vstříc dalšímu běžeckému dobrodružství. Tentokrát do Jordánska na Dead Sea Ultramarathon. Tento běh mě zaujal v zimě, když jsem si pročítal mezinárodní termínovku. Ne svojí délkou, 50 kilometrů, není pro mě až zas tak atraktivní, normálně bych se k tak krátkému ultramaratónu neuchýlil, ale svým položením a profilem. Start je situován na okraji hlavního města Ammánu ve výšce 900m n. m., což samo o sobě není tak zajímavé. Ale cíl je situován do nejnižšího místa na světě, na pobřeží Mrtvého moře, které leží 400 metrů pod úrovní moře, což jistě dává záruku výjimečnosti tohoto běhu.
Tentokrát letím i s rodinou, manželkou Evou a Radkem a pojmeme pobyt v Jordánsku jako rodinnou dovolenou s možností poznávacích výletů po nejzajímavějších místech země. A já pobyt beru tak trochu i jako potřebnou regeneraci po náročné zimě, kdy jsem naběhal spoustu kilometrů v tréninku ne zrovna v ideálních podmínkách s vyvrcholením druhým místem na Světovém poháru v Brně. Pobudeme si tady 12 dní u Rudého moře v největším místním letovisku Aqaba, akorát já si odskočím na tři dny do 350 kilometrů vzdáleného Ammánu si zaběhat.
Pro oživení paměti něco málo o Jordánsku. Toto malé pouštní království velikosti přibližně Maďarska si člověka na první pohled moc nezíská. Vyprahlá rovina, nehostinné pouště, modernizovaná země jenž nenaplňuje představy o typickém Orientu. Do Jordánska se jezdí hlavně za poznáním. Je zde několik celosvětově unikátních míst, která z této země činí vysoce atraktivní území. Lokalitou číslo jedna je zde samozřejmě Petra. Obrovské pohřebiště a kultovní místo nabatejského království vytesané ve 4. stol. před naším letopočtem do červenorůžových pískovcových skal si nemůže nechat ujít žádný návštěvník této země, natož pak my. O výjimečnosti této památky svědčí i výše vstupného několikanásobně převyšující vstupy do ostatních památek, v přepočtu na 700Kč pro dospělého člověka. Ne neprávem je některými odborníky považovaná za osmý div světa.Je pravda, že na mě působí tyto stavby stejně monumentálně jako pyramidy v Egyptě. Mnozí znají Petru jako kulisu z filmu o Indiana Jonesovi Poslední křížová výprava.
Když už jsme byli v Jordánsku, nemohli jsme opomenout vyzkoušet si na vlastní kůži účinky Mrtvého moře. Já jsem k němu měl namířeno běhat, ale o týden dříve jsme tam ještě vyrazili s rodinou. Měli jsme možnost se ujistit, že známé fota z různých časopisů s nehybně ležícími lidmi na hladině nelžou. Opravdu se v něm nedá utopit, ale ani plavat. Jinak mě Mrtvé moře docela zklamalo. Pláže jsou ještě jakž takž udržované, ale jinak je to spíše stoka. Připomíná mi takový větší jihočeský rybník i s tím bahýnkem. Akorát že to bahýnko má zde léčivé účinky.
Nemohli jsme si nechat ujít ani návštěvu národního parku Wadi Rum, což je horská poušť, jejíž přírodní scenérie připomínají svou monumentalitou proslulé národní parky USA. Nesmím vynechat ani krásy Rudého moře. Naučili jsme se jezdit za město na pláž, kdy byl korálový útes. Překrásné. Jak z filmu Hledá se Nemo. Nádherné barevné podvodní scenérie se spoustou různě velikých neméně barevných rybiček.
Do Ammánu na běh jsem vyrážel den předem místním autobusem. Jízdní řády tady neexistují. Autobusy vyjíždějí, až když řidič uzná, že je dostatečně zaplněn, aby se doprava rentovala. Takže při cestě tam jsem čekal v nastartovaném autobuse hodinu a půl než jsme vyrazili, nazpátek už naštěstí jenom čtyřicet minut. Všeobecně čas je tady relativní pojem. Co u nás tolerujeme a říkáme tomu akademická pětiminutovka, tak tady je z ní minimálně hodinka, o čemž jsme měli možnost se na vlastní kůži několikrát přesvědčit. Do hotelu Cordoba, kde mám rezervovaný pokoj se z autobusového nádraží přepravuji taxíkem. Na recepci obdržím vzkaz, že mám zavolat Yollu, se kterou jsem mailem z domova zařizoval účast a rezervaci. Dozvídám se, že party je od 18 do 20 v Hyatt hotelu a mám se tam přesunout taxíkem.To se mi zrovna moc nezamlouvá, takže posléze mi oznamuje, že mě tam teda zavezou. Vyzvedává si mě španělská výprava, která je ubytovaná v nedalekém hotelu se svojí vedoucí Máriou. Dochází mi, že jsem z běžců tady ubytovaný sám. Když mi Yolla nabízela ubytování, chtěl jsem pochopitelně co nejlevnější, a tak mi nabídla tenhle tříhvězdičkový za 30dolarů za noc/teda až tak levné mi to teda nepřipadá/. Ostatní běžci, hlavně ze západu ,asi takoví skrblíci nejsou, jsou ubytovaní v pětihvězdičkových. Sedím u stolu s nějakými běžci z USA a Kanady, bohužel pro jazykovou bariéru si s nimi moc nepokecám. Domlouvám se s Yollou, že zítra už kolem páté mě na hotelu vyzvedne svozový autobus a hodí mě na start. Čas beru s rezervou. To stejně bude minimálně někdy ve čtvrt, tak se vstáváním a snídaní nespěchám. To jsem zažil v Jordánsku poprvé a naposledy, že bylo něco v předstihu. Za deset minut pět jsem měl na pokoji telefon, že už jsou tady. Nestíhám se ani nasnídat, beru ve spěchu nějaké jídlo a dojídám se v autobuse. O půl šesté se ocitám ve velké hale na okraji Ammánu. Start je o půl sedmé, je ještě hodina času, ale už tu je dost běžců a další přibývají.50 kilometrová trať není jediná, běží se ještě maratón a půlmaratón a tito běžci zde mají také sraz.Posléze je odvezou na trať, aby cíl byl společný pro všechny tratě. Svlékám se do tílka a trenek a odevzdávám bágl s tím, že se s ním uvidím až v cíli. Půl sedmá se blíží a tak se odebíráme na ostrý start na širokou výpadovku, která vede ven z města. Dva pruhy jsou vyčleněny jen pro nás. Začíná pomalu svítat, je příjemné chladno, kolem 15 stupňů. Startujeme, dopředu se dere skupinka 15 - 20běžců, většinou snědších, místních, nebo z okolních států. Je vypsána na místní poměry dosti vysoká prémie za první místo, v přepočtu 30 000Kč, takže závod přilákal dosti kvalitní běžce.Trať je prvních asi 10 kilometrů zvlněná , město už máme za sebou. Čelní skupina mi pomalu mizí v dáli a já běžím sám. Tak tomu bude skoro celý závod. Až v závěru předběhnu asi tři běžce. To z pohledu padesátikilometrového běhu. Jinak někdy od 18 kilometrů začínám předbíhat první opozdilce maratónce, kteří startovali ve stejný čas, ale o osm kilometrů dále. Někdy od 10kilometru začíná trať prudce klesat, 1300 metrové převýšení musí být někde znát. Je to vlastně opak nyní tolik populárních běhů do vrchu. Běží se mi stále dobře, z kopce to je pěkná vypalovačka. Každé čtyři kilometry jsou občerstvovací stanice, zpočátku je na nich jenom voda, dále k cíli občas i Gatorade. Já si s sebou nesu jeden velký energetický gel a v závěru ho na třikrát používám. Někde kolem 38. kilometru se trať pomalu začíná narovnávat, v dáli už vidím Mrtvé moře. Metu 42 kilometrů probíhám za 2:53. Nepamatuji, kdy bych měl tak dobrý mezičas na maratón, ale tady se na čase podepsalo to, že se běželo z kopce. Už se také značně oteplilo a praží slunce. Pořadatelé uvádějí, že v cíli by mělo být kolem 30 stupňů. V závěru předbíhám samé maratónce, snažím se tipovat, který z nich by mohl běžet 50 kilometrů, u tří jsem si jist. V dáli už vidím objekty u moře, což je pláž a k ní potřebná zařízení. Tam by měl být cíl. Dobíhám, koukám na hodinky a čas je zhruba 3hodiny 33minut, jsem spokojen. Dostávám medaili na krk, lahvičku vody a jdu hledat stín, slunce pěkně praží. Naštěstí tu mají připravena lehátka. Ležím necelou půlhodinu, abych se aspoň trochu vzpamatoval. Jsem překvapen, že mně běh dal docela zabrat. Cítím nohy, hlavně stehna, to díky tomu seběhu. Pomýšlím, že takhle vyřízený jsem snad nebyl ani před měsícem v Brně, když jsem měl na svém kontě bezmála čtyři sta kilometrů. Vyhledám bágl a přesunu se na pláž do stínu. Je zde už plno místních. Závod se koná v pátek, což je pro muslimy něco jako naše neděle. Vyhlášení je až o půl třetí, a tak mám dostatek času si vychutnat ještě jednou Mrtvé moře. Vyhlášení je kupodivu na čas. Na stupních jsou podle očekávání nějací snědí, koukám na ně z dálky. Pídím se po výsledcích, ale marně. No nic se neděje, akutně je nepotřebuji, stačí když se později kouknu na jejich web. Sám odhaduji, že můžu být tak mezi 10. až 15. místem. Kontaktuji Máriu, jak to bude s odvozem. Nepotěší mě. Už nemá zájem odvést mě do hotelu. Jsem nucen jet s místními, kteří mě hodí na místo startu. Taxík nikde. Vyrážím po čtyřproudové výpadovce pěšky opačným směrem než ráno při startu, tedy do města. Až asi po dvou kilometrech mě zastavuje spásné taxi a dělám zásadní chybu. Z radosti jsem zapomněl dopředu s taxikářem dohodnout cenu. Při vystupování platím dva a půlkrát více než jak mi tvrdil místní, že maximálně zaplatím, no nic, další zkušenost. Následující den dopoledne ještě vyrážím do ulic Ammánu, abych se zde ještě trochu porozhlédl. Neopomenu navštívit největší místní památku - římský amfiteátr. Návštěva Ammánu mě utvrdila v jedné charakteristické věci, která mě provázela po celý pobyt. Je zde strašně málo turistů. Procházel jsem se po centru a nikde nevidím jediného člověka, který by sem nepatřil, samí místní.
Odpoledne se přesouvám, jak jinak taxíkem, na autobusák a vyrážím na základnu za rodinou. Čeká mě už jenom jeden den u Rudého moře a v pondělí odlétáme domů.
Teprve týden po doběhu, se na webových stránkách závodu objevují konečné výsledky, ale bez časů. Můj odhad byl správný. Umístil jsem se na 10. místě, z 80 startujících z 21 zemí světa. Přede mnou jsou jen samí místní , Iránci a Egypťan. V kategorii 40-49let obsazuji třetí místo.
Výsledky 12. ročníku Dead Sea Ultramarathonu, dne 15. dubna 2005
1. |
Nouri Jaber |
Irák |
M 30-39 1. |
2. |
Ali Al Smadi |
Jordánsko |
M 30-39 2. |
3. |
Mohammad Abdel Qader |
Jordánsko |
M 30-39 3. |
4. |
Abdul Khaleg Al Shaikh |
Irák |
M 16-29 1. |
5. |
Khaled Al Shaik |
Jordánsko |
M 40-49 1. |
10. |
Vlastimil Dvořáček |
Česko |
M 40-49 3. |