14.1.2023 První letošní maraton v Třebovicích jsem si představoval úplně jinak. Katastrofa, ani se mi o tom nechce psát. Ze začátku tomu nic nenasvědčovalo. Počasí na leden víc jak příjemné, kolem osmi stupňů, občas vykukovalo i sluníčko. První půlka za 2:25 sice ne nejrychlejší, ale dalo by se s ní pomýšlet i k pěti hodinám. Krátce za půlkou nastal zlom, i přesto, že jsem pravidelně doplňoval energii. Došla šťáva, musel jsem rapidně zpomalit, po třicítce i přejít do chůze. To jsem ještě na maratonu nezažil. Pohrával jsem si i s myšlenkou to zabalit. To bylo snad jediné plus tohoto maratonu, že jsem odolal pokušení a doplácal se do cíle za necelých šest hodin. Jen doufám, že příště bude líp.

21.1.2023 Na 5. čárkařský maratonek v Lounech jsem odjížděl s nadějí, že dopadne z mé strany lépe než poslední dva. Bohužel, bylo to opět v podobném duchu. No zkrátka, je to zralé na to, dát si minimálně pauzu.

5.2.20233 Do Valetty, hlavního města Malty na maraton jsem byl přihlášen s předstihem. Po tom, jak mi to v posledních maratonech vůbec nešlo jsem zvažoval, jestli na Maltu vůbec vyrazit, popř. když jo, tak se neúčastnit. Naštěstí ve mně vyhrála vůle bojovníka. No co, postavím se na start a uvidím. Trať slibovala docela dobrý zážitek. Vedla mimo jiné i historickými částmi hlavního města, no i díky tomu docela ubíhala. I když je maraton zapsán v mezinárodním kalendáři, pole maratonců čítalo necelých 150 běžců. "Masovku" zachraňovali půlmaratonci, startovali půl hodiny po nás, těch bylo na 500. Na startu drobně pršelo, teplota 9 stupňů, postupně déšť ustával, oblačnost se roztrhala, teplota vystoupala ke 14 stupňům, ideální na běh. Do 15. km byla trať společná, po té se půlmaratonci odpojili. Pro mě začal ten pravý boj. Jednak síly ubývaly, koleno se začalo ozývat. Ale i proto, že pole maratonců už bylo roztrhané, široko daleko přede mnou ani za mnou jsem neviděl. Od té doby se běželo i za plného provozu, který je na Maltě dost intenzivní. Navíc se zde jezdí vlevo, takže návyky šly stranou. Běžec musel být stále ve střehu. Trať byla naštěstí dobře značená, na křižovatkách většinou regulovčíci, snad na dvou místech jsem byl v rozpacích kudy běžet a ztratil tím pár desítek vteřin. Půlmaraton za 2:34, tedy v intencích minulých maratonů. V cíli za 5:44 moc šťastný, že jsem přežil další maraton.

7.5.2023 Na Pražský maraton jsem byl přihlášený už od podzimu s vírou, že určitě v květnu mi to bude už báječně běhat. No popravdě mi to na jaře moc neběhalo, problémy s kolenem přetrvávají. Takže, kdybych nebyl přihlášený dopředu, zvažoval bych svoji účast. Tři měsíce od posledního maratou jsem doufal v nějaký zázrak. Ten se samozřejmě nekonal. Na start jsem nastupoval s tím, že úspěchem pro mě by by bylo doběhnout a přežít v nějakém provozuschopném stavu. Účast mě motivoval i tím, že se tu potkám s kupou známých tváří, se kterými jsem se drahnou dobu neviděl. Což se částečně vyplnilo, ale v tom davu běžců nebylo možno se pozdravit se všemi známými maratonci. Počasí bylo téměř ideální, pod mrakem,vítr minimální, teplota od devíti k patnácti stupňům. Startuji ze sektoru J, což jsou maratonci s časem kolem čtyř hodin. No to není moje cílová skupina, takže se po startu propadám startovním polem. Zdravím se se známým běžci, kteří mě předbíhají. Cítím, že to bude od začátku boj sám se sebou, vidina zdárného doběhu 362. maratonu celkově mě stále žene dopředu, ikdyž se neustále propadám startovním polem. Půlmaraton za 2:39:30 nevěští nijak zářný čas, ale stále žiju. No druhá  plovina mě dává zabrat, ale vidina cíle mě pohání dál. Cílem probíhám v čase 5:39:53. Žádný zázrak, na jednu stranu uspokojení, že jsem absolvoval další maraton. Na druhou, že takhle mě to vůbec nebaví. Takhle to nejde dál. Musím si dát pauzu od běhání a dát se zdravotně do kupy. Přes léto bude mít přednost kolo a na podzim doufám, že se znovu rozběhnu. Takový je plán. Takže uvidíme. Zatím jsem optimista.