12.1.2019 První letošní maraton jsem si odbyl v Ostravě - Třebovicích. Na zasněžené, místy zledovatělé trati jsem se kupodivu dostal pod čtyři hodiny. No myslel jsem si, že po svátcích to bude horší. Umístění v kategorii 56 - 65 letých na třetím místě potěší. 

19.1. 2019 Zpestřením zimní maratónské sezóny se v posledních letech stalo pořádání maratonu v Českých Budějovicích, které se koná ve vnitřních prostorách. Po úvodních ročnících v podzemních garážích nákupního centra se maraton již druhý rok přesunul na výstaviště do pavilonu T1. Na 400 metrové trati se na 100 maratónců snažilo co nejlépe popasovat s netradičními podmínkami. Venku teplota pod nulou a v pavilonu příjmně na trenky a tílko. Kdypak se mi teď v zimě poštěstí se takhle nalehko proběhnout. Moje premiéra v kategorii nad 60 let byla okořeněna 2. místem a solidním časem 3:42:47, takže spokojenost.

23.2.2019 Maraton Jana Buly v Moravských Budějovicích byl můj letošní třetí maraton. Běhá se zde na obrátkové trati dlouhé něco přes 2,5 km na Lukov a zpět. Trať musíme absolvovat 8x, aby vzdálenost odpovídala délce maratonu. Počasí sice slunečné, ale dosti chladno. Běželo se mi vcelku v pohodě, bez větší krize. Odměnou druhé místo v kategorii a potěšil i čas pod 3:45 hod.

2.3.2019 Na začátku března se v Plzni každoročně koná maraton a kdo má zájem, může si ho prodloužit o osm kilometrů na závod na 50 km. V minulosti jsem se vždy účastníval maratonu. Letos jelikož 250. uběhnutý maraton směřuji na 23. březen, kdy pořádám v Doudlebách Narozeninový maraton a už mám na svém kontě 249 maratonů, přihlásil jsem se na běh na 50 km. Změna je život. Běhá se zde na 3,2 km dlouhém okruhu kolem Boleveckého rybníka. Počasí příjemné, kolem 6 stupňů, naštěstí bez deště. Rozbíhal jsem o něco pomaleji než na klasický maraton, obešel jsem se bez větší krize. Mezičas na maraton pár vteřin přes 4 hodiny /zhruba 4:00:35/ a výsledný čas 4:48:31 stačil na první místo v kategorii nad 60. Takže spokojenost.

Narozeninový maraton 23.3.2019  

    Obyvatelé Doudleb nad Orlicí určitě zaregistrovali v sobotu 23.3. zvýšený ruch v ulicích městyse. Nejen automobilový, ale v po místních komunikacích se pohybovala i masa běžců. Zapříčinil to nápad, oslavit své kulatiny nějak netradičně, nejlépe sportovně. A když se asi půl roku před oním datem začalo rýsovat, že bych v tomto období měl zároveň stihnout absolvovat svůj 250. maraton, bylo rozhodnuto. Obě kulatá výročí spojím do jednoho. Vznikla tak idea pořádat Narozeninový maraton, skromně pojmenovaný podle mého jména.

     Někdy od podzimu 2018 tedy začala příprava. Vytyčit co nejideálnější trať, aby co nejvíce vyhovovala maratoncům. Zvítězila varianta okruhového maratonu s délkou 5,27 kilometrů po místních komunikacích. Maratonce čekalo absolvovat okruh 8 x. Pro méně zdatné, kteří si netroufali na celý maraton, jsem zvolil možnost účasti na poloviční trati, půlmaratonu.

    Zázemí jsme našli díky pochopení vedení městyse v budově hospůdky Leny. V suterénní tělocvičně se mohli běžci převléknout, osprchovat. O patro výše, v hospůdce pak náležitě doplnit spálené kalorie.

     V průběhu podzimu jsem musel ještě s ostatními pořadateli vykomunikovat termínovou listinu. V záplavě pořádání maratónů není jednoduché domluvit termín, aby nekorigoval s jinými. I to se podařilo.

     Zároveň se vykrystalizoval pořadatelský tým. Už jen zbývalo poshánět co nejvíce sponzorů a nalákat běžce k účasti. Místní malebná krajina a krásné slunečné počasí, které na víkend bylo slibováno, mi bylo nápomocno.

     Závěrečný týden před onou sobotou byl věnovaný přípravám. Zároveň jsem řešil i finišování na vydání své autobiografické knížky: V nohách mám už 100 000 mil. Všechny běžce jsem chtěl potěšit a za účast obdarovat knížkou. Do poslední chvíle jsem však netušil, jestli bude knížka včas hotova. I toto se podařilo. V pátek jsem si ji přivezl z tiskárny.

     V deset hodin se nás na startu před Lenou postavilo 33 odhodlaných běžců poprat se s nástrahami maratonské tratě. Pro mě to představovalo vlastně vysvobození. Po pořadatelských povinnostech do závěrečných minut před startem jsem se konečně mohl uvolnit. Vychutnat si maraton. To, proč jsme se zde vlastně sešli. Nemyslet na pořadatelské starosti a kochat se během i atmosférou závodu. Při každém průběhu do dalšího kola kolem občerstvovací stanice před Lenou panovala báječná atmosféra. Myslím, že to nebylo způsobeno jen mojí osobou. Každý probíhající běžet byl srdečně povzbuzován.  Pro mě nezapomenutelných necelých tři a tři čtvrtě hodiny na trati maratonu.

     Proběhnutí cílem ale pro mě nic nekončilo, spíše naopak. K pořadatelským povinnostem se přidaly i příjemné oslavenecké a „spisovatelské“.

     Ve dvanáct hodin se k maratoncům připojili i běžci na poloviční trati.  Dohromady padesát, podle ohlasů nadšených běžců z báječné atmosféry, zvolené tratě a super slunečného počasí/na tomhle tedy zásluhu nemám/. Konečné výsledky si myslím, nejsou podstatné.  V sobotu prostě vyhrál každý, kdo doběhl do cíle. Jsem moc rád, že jsem v Doudlebách mohl přivít takové osobnosti českého ultra jako Míšu Dimitriadu, mistryni světa v běhu na 24 hodin. Tomáše Ruska, legendu českého ultramaratonu. Honzu Ondruše, mnohaletého spolubojovníka a další mi blízké běžce. Sjeli ze všech koutů naší vlasti, pár jich bylo i ze Slovenska.

     Pokud si dobře pamatuji, znělo po závodě v hospůdce od nadšených běžců jednomyslně: „Příští rok přijedeme zase“. Že by tímto během byla založena tradice pořádání maratónského běhu v Doudlebách? Prostě, narozeninová běžecká párty se náramně vydařila.

     Chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na pořádání narozeninového maratonu.

     Jen doufám, že šedesátkou v životě nic nekončí, ale všechno teprve začíná!

30.3.2019 Unhošťský maraton byl další mojí běžeckou zastávkou. Po týdnu jsem se zde sešel s mnohými běžci, kteří před týdnem běžecky oslavili moji životní šedesátku v Doudlebách. V Unhošti opět překrásný, slunečný jarní den. Běhá se zde na na 4,2 km dlouhém okruhu v částečně v centru městečka. Čas o pár minut horší než před týdnem, přeci jen únava z uplynulých desti dnů se asi projevila. Druhé místo v kategorii "dědků" nad 60 let bylo odměnou.

5.5.2019. Po víc jak měsíční pauze od posledního maratonu vyplněné jen účastí na Hruboskalském půlmaratonu opět v nohách 42,195 metrů. Bylo by škoda nevyužít toho, že mám o víkendu volno, ikdyž taková "masovka" jako Pražský maraton zrovna není můj šálek kávy. Do Prahy jsme vyrazili s Evčou už v pátek. Hostiteli na víkend nám byla Míša Dimitriadu s Janou Hrdovou. V sobotu nám "holky" stihly ukázat něco z krás Prahy. Neděle byla už zasvěcena účastí na maratonu. Na víkend přišlo očekávané ochlazení, naštěstí po sobotním dešti v neděli už nebylo ani památky. Chladné počasí mělo blahodárný vliv na časy maratónců, mě nevyjímaje. Časem 3:38:07 jsem si vytvořil letošní osobák, který se mně bude letos těžko překonávat. Ve čtvrtek razím do Kazachstánu, v sobotu mě čeká 70 km v tamní stepi. Závod jsem natěstí zvládl bez zdravotní újmy, snad se do příští soboty stihnu trošku zregenerovat.

25.5.2019 Jak se v posledních letech stalo tradicí, nemohl jsem si nechat ujít dvanáctihodinový běh v pražské Stromovce. Běhá se zde skoro na dvoukilometrovém  okruhu, za skvělé atmosféry i výborně zásobené občerstvovačky. Letos jsem chtěl zabrzdit trend posledních let, kdy jsem se pomalu, ale nezadržitelně každý rok zhoršoval v naběhaných kilometrech. Počasí příjemné, pro mě těch asi 23 stupňů bylo až moc. Naštěstí odpoledne nás okrajem zasáhla přeháňka, trochu si sprchlo a ochladilo. Na mě to mělo blahodárný vliv a pomohlo k překonání sto kilometrové hranice o 1 km a 247 metrů. To mi stačilo na první místo mezi veterány nad 60. let. Takže spokojenost.

30.6. a 1.7. Poslední červnový a první červencový den jsem běžel úvodní dva maratony Moravského ultramaratonu, což je etapák. V sedmi dnech se běží sedm maratónů, se zázemím v moravské Lomnici. V tyto dny vrcholil příliv teplého vzduchu, teploměr ukazoval pár stupňů přes třicet. Když se k tomu připočte start ve dvě odpoledne a těžká kopcovitá trať, nemusím snad dodávat, že jsem si v obou etapách hrábl na dno sil. Druhý den nás na trati zastihla průtrž mračen s bouřkou. Časy zde asi nejsou podstatné. Pro ilustraci náročnosti: první den pár minut přes pět hodin, druhý den jsem stihl doběhnout pod pět. Následující dny jsem bohužel musel do práce, s těžkým srdcem jsem opouštěl báječnou atmosféru v Lomnici. Na poslední etapu se ale v sobotu ještě vrátím!

6.7.2019  Ještě na jeden den jsem nasál báječnou atmosféru Moravského ultramaratonu. Dnes se běžel závěrečný, sedmý maraton. Po čtyřdenní pauze vyplněné pracovními povinnostmi jsem opět zde! Naštěstí jsem měl start stanoven na devátou hodinu ranní, takže odpolední třicetistupňové tropy se mě netýkaly, už jsem byl v cíli. Trať tvořili dva okruhy v okolí Lomnice, střídala se silnice s nezpěvněnými polními i lesními cestami. Garminy mi ukázaly 1091 metrů převýšení. V cíli spokojenost s časem 4:21:38.

10.8.2019 Po víc jak měsíční maratonské pauze jsem si připsal na své konto další čárku. S Evčou jsme si udělali výlet na Slovensko, konkrétně na Rajecký maraton. Rajec je malé městečko asi dvacet kilometrů jižně od Žiliny. Je právě proslulé pořádáním maratonu, po Košicích a Bratislavě třetím nejpopulárnějším na Slovensku. Výlet jsme využili i k návštěvě nedalekých termálních lázní v Rajeckých Teplicích. Samotný maraton provázela nepříjemná třecetistupňová "horúčava", která se projevila negativně v dosažených časech. I u mě. Neúspěšně jsem atakoval čtyřhodinovou hranici. V závěrečných kilometrch jsem se utavil a zaostal za ní o čtyři minuty. I tak mně to stačilo na druhé místo mezi šedesátníkami.

17.8.2019 V pořadí 260. maraton jsem si odbyl v Jeseníkách. Jedná se u nás o jeden z nejtěžších horských maratonů, vždyť celkové převýšení skoro 1800 m hovoří za vše. Běží se po horských kamenitých cestách a pěšinách od startu v Ramzové, přes Šerák, Červenohorské sedlo, Švýcárnu, Praděd, Ovčárnu, Jelení studánku s cílem na Skřítku. Počasí tentokrát běžecky příjemné, občas jsem měl čas a chuť na kochání se na krásné jesenické scenérie. Čas 5:17 není pro mě podstatný. Důležitější je, že jsem náročnou trať absolvoval ve zdraví a užíval si báječnou atmosféru na trati.

8.9.2019 Za sebou mám náročný víkend. Po noční směně v sobotu jsem v šest hodin ráno usedal za volant, abych se po 260 km postavil na start Barokomaratonu v Plasech na Plzeňsku. Akce byla koncipována i jako pocta průkopníkům a legendám ultra. U toho jsem nechtěl chybět. Vlastní maraton vede terénem převážně po lesních a polních cestách, asfaltu je minimum. Převýšení 900 metrů dávalo tušit, že výsledný čas bude dost minut přes 4 hodiny A taky že ano. I přes hektické sobotní dopoledne se mi podařilo obsadit třetí místo v kategorii. Poté jsem se přesunul s Evčou do Berouna, abych si v neděli na tamní in line bruslařské 422 metrů dlouhé dráze zaběhl MH maraton. Únava sice ze včerejška byla znát, ale přesto jsem se skoro o dvacet minut zlepšil. Jen jsem si potvrdil, že běh v terénu nepatří mezi mé silné stránky.

14.9.2019  17. letošní a 263. celkový, to byl maraton v Kladně. Počasí příjemné podzimní, kolem dvaceti stupňů. Trať tvoří osm okruhů, který vede přes atletický Stadion Sletiště a v přilehlém lesoparku. Po terénních maratonech v letním období, kdy jsem se nedostal pod čtyři hodiny jsem tentokrát chtěl vidět na začátku konečného času trojku. Čas na půlmaraton 1:52:30 sliboval, že by se mi to mohlo podařit. A taky že jo. S časem 3:50:55 jsem nadmíru spokojen. 

6.10.2019 Mám za sebou jeden z mých nejoblíbenějších maratonů, a to Hradecký. Po propršené sobotě v neděli na nás na startu vykouklo sluníčko a to slibovalo, že budeme mít skoro ideální podmínky pro zaběhnutí kvalitního času. Moje představa byla dostat se k času 3:45 a ta byla s rezervou naplněna o dvě minuty. To mi stačilo ke čvrtému místu mezi veterány nad 60. let. 

13.10.2019 Maraton ve Stromovce byl můj letošní 19. maraton. Na start jsem nastupoval s tím, že to tentokrát opravdu nebude žádná hitparáda. Šest dní po hradeckém maratonu, navíc jsem byl v týdnu třikrát makat v lese, abych ho ochránil před kůrovcem. Asi už opravdu nejsem žádný mladík, fyzická únava byla na startu znát. Ale že se to na čase tak rapidně projeví jsem dopředu netušil. Maraton jsem rozbíhal zhruba o půl minuty pomaleji na 1 km než před týdnem,i tak tomu chyběla lehkost. Půlmaraton minuta přes dvě hodiny naznačila, že na čas pod čtyři hodiny můžu zapomenout. Nakonec výsledný čas těsně pod 4:13 byl o půl hodiny pomalejší než před týdnem. Holt každý den není posvícení. A to všechno v den, kdy první maratonec se dostal pod dvě hodiny.

20.10.2019 Za sebou mám náročný víkend vyplněný dvěma maratony. V sobotu jsem se přemístil na Moravu, přesněji do Kroměříže, abych si tu zaběhl Chřibský maraton. A v neděli jsem zamířil do našeho hlavního města na maraton Praha - Dobříš. Oba maratony spojuje dosti náročný výškový profil. V prvním případě nás čekalo výškově překonat přes 700 metrů, nejvyšším bodem na 25. kilometru byl Bunč. Trať zde vede po místních silničkách. To v druhém případě nás čekalo ještě o 100 metrů více výškového převýšení a trať nás zavedla z větší části do náročného terénu. V obou případech tedy nešlo ani tak o výsledný čas, ale spíš si maratony užít v čarokrásné podzimní přírodě. Což se myslím povedlo. Třetí místo v Kroměříži bylo takovou třešničkou na pomyslném dortu.

16.11.2019 Maraton v Srchu patří už mnoho let neodmyslytelně do mého maratonského termínového kalendáře, ani letos jsem nesměl chybět. Ikdyž jsem měl být tento den v práci, vzal jsem si volno. A dobře jsem udělal. Zase jsem si jednou maraton náležitě užil. Skvělé počasí, teplota někam k šestnácti stupňům. Nepřepálený začátek maratonu, půlka za 1:56 dávaly tušit, že by cílový čas mohl začínat trojkou. Taky že jo, 3:56:27 a třetí místo v kategorii potěšilo.

15.12.2019 Skoro po měsíční pauze v Praze, v Krčském lese letošní 23. maraton. Běhalo se zde 14 kol na zhruba tříkilometrovém okruhu. Maraton je pojat ve stylu Hamburgu, to znamená bez startovného, běžec si přinese svoje občerstvení a běžci si navzájem hlídají naběhané kilometry. Počasí příjemné na toto datum, kolem osmi stupňů nad nulou, jen chvíli spadlo pár kapek. Ač se to nezdá, okruh je výškově zvlněný a při čtrnácti kolech mě garminy v součtu ukázaly skoro čtyři stovky metrů převýšení. To byl asi hlavní důvod, proč se mi tentokrát nepodařilo dostat pod čtyři hodiny, přebývalo něco málo přes devět minut. Ale i tak spokojenost.

22.12.2019 Předvánoční víkend byl vyhrazem maratonskému běhání. V sobotu jsem vyrazil do Vestce u Prahy, abych spolu s dalšími maratonci vykroužil na 2,5 km dlouhém okruhu maratonskou vzdálenost. S vědomím, že mě příští den čeká další maraton jsem ho šel volně, čas 4:15:41 je toho důkazem. Narychlo domů a brzy ráno jsem tedy vyrážel do Plzně na Vánoční maraton kolem Boleváku. Po ztuhlém začátku jsem se kupodivu rozběhl a běželo se mi snad lépe než den předtím. V Plzni se pro změnu krouží 13 okruhů kolem Boleveckého rybníka. Překvapením pro mě byl čas o 6 minut lepší než předešlého dne a druhé místo mezi veteránskýma dědkama. Takže velká spokojenost při svém 25. letošním maratonu. S přáním krásně prožitých vánočních svátků kolegyním a kolegům běžcům jsem se přesunul na plzeňské předvánoční trhy a zde jsem svařákem zakončil letošní závodní sezónu.