Vítám Vás na svých běžecko-statistických stránkách.

Doprodej knížky V nohách mám už 100 000 mil za 100 Kč,

odeslání přes Zásilkovnu 190 Kč

Pro zájemce nabízím ke koupi svoji autobiografickou knížku V nohách mám už 100 000 mil. Čtenáři se mají možnost seznámit s úspěchy, ale i pády, které jsem za víc jak 30 let nasbíral nejen na české, ale i světové ultramaratonské scéně. Snažil jsem se v ní zmapovat historii českého ultra až po současnost. Nechybí ani běžecké profily našich nejlepších ultra běžců. Vzpomínám na osobní zážtky se světovou legendou Yannisem Kourosem atd. Knížka není pouze čistě běžecká. Promítly se v ní i mé životní osudy. Zajímavosti a zážitky z výprav za běháním po celém světě. Knížku lze pořídit za 100 Kč. Je možno ji zaslat přes Zásilkovnu a to i na Slovensko. Částku 190 Kč/Slovensko 220 Kč/ prosím poukažte na účet vedený u České spořitelny: 2204002103/0800, do zprávy pro příjemce uveďte své jméno, příjmení a adresu. Na přání možnost podpisu či věnování.

Recenze knížky od Davida Bíbrlíka:

behotoulani.cz/knihy/v-nohach-mam-uz-100-000-mil-ultra/

V případě zájmu mě prosím kontaktujte na: ultra.vlasta@seznam.cz

Čtyřiadvacetihodinovka v Kladně 24. - 25. 7. 2021

Pro letošní vrchol sezóny – čtyřiadvacetihodinovku v Kladně jsem zvolil obdobný přípravný model jako vloni, kdy se osvědčil. V přípravě naběhat co nejvíce maratonů, což se mi podařilo kupou vrchovatou. Letos jsem stál na startu už 32 maratónů, které beru hlavně jako přípravu.

Vloni se mi hlavně osvědčila účast na MUMu, který končí čtrnáct dní před startem v Kladně. Sice není moc velký prostor na regeneraci, ale kde jinde bych naběhal kvalitně 301 km během týdně? A vlastně i tu regeneraci jsem zdokonalil, hned po MUMu jsme odletěli na týdenní pobyt na Rhodos. Takže kombinace dopolední lehké proběhnutí, odpolední moře bylo suprové. Až na doplňování tekutin ionťákem v podobě řeckého piva, které nebylo chuťově zcela ideální, ale účel to splnilo.

Jediný otazník, který bohužel nemůžu ovlivnit, visel nad počasím, které bude panovat v průběhu závodu. Dlouho dopředu jsem dal na modlení, aby bylo pokud možno co nejchladněji. Ale to je dost velký problém koncem července, být chladno. No, nebyl jsem vyslyšen. Když mně prostě vedro při delším běhání nesvědčí, to jde můj výkon rapidně dolů. Už deset dní před startem byla běžecká sobota a neděle v Kladně avizovaná jako nejteplejší v konci července při 29 stupních Celsia. Bohužel tomu tak bylo i ve skutečnosti. Holt se nedá nic dělat, budu se s tím muset poprat, bylo mé konečné rozhodnutí.

Na Sletiště, kde závod probíhal, jsem v sobotu přijel kolem desáté, dvě hodiny před startem. Zjišťuju, že je zde vše při starém, tak jak to znám z minulých ročníků. Necelá třicítka běžců to nevydržela a vyběhla o den dřív tak, aby v neděli měli v nohách naběháno 48 hodin. Poznávám a zdravím známé tváře. Nepochybuju, že pořadatelé ze Sri Chinmoy Marathon Teamu běžcům vytvoří skvělé podmínky a parádní atmosféru pro podání co nejlepších výkonů.

V poledne tedy stojí na startu necelá stovka běžců, aby se poprali s nástrahami 24 hodinového běhu na kilometrovém okruhu. Sluníčko začíná připalovat, nadšený z toho nejsem. Plán je jednoduchý, začít zvolna a běhat, běhat a zas běhat. Žádné, či minimální pauzy a i když přijde krize, tak ji pokud možno přeběhat či přechodit. Chtěl bych naběhat alespoň podobné kvantum km jako vloni, to znamená mít alespoň na svém kontě 100 mil.

Úvodní hodiny se mi daří plán naplňovat. Mezičas na maraton 4:31:22 je o 8 minut pomalejší jak o rok předtím. To ale nic neznamená, rozhodovat se stejně bude až hlavně v noci. Běží se mi stále dobře. Někdy po páté hodině běhu pociťuju úbytek sil, musím zvolnit. Začíná se ozývat žaludek. Už nemůžu pozřít, co bych chtěl, ale co mi žaludek dovolí, a to není mnoho. Což je hlavně voda, minerálka, naštěstí je na občerstvovačce nealko pivo, to mi hodně pomáhá. Z pochutin občas meloun, banán, brambůrky, nějakou tu polévku, bramborovou kaši…

Následující hodiny se snažím kroužit, i když tempo radikálně kleslo. Podle předpokladu vedro a sluníčko vykonalo své. S příchodem tmy se ochlazuje, to mě ale nedokáže vyburcovat k rychlejšímu kroku. Metou 100 km probíhám za 13:11:41, o 7 minut pomaleji než vloni. Vypadá to, že kopíruju loňský závod. Jenže vloni jsem se v závěru vybičoval k velkému zrychlení, abych dal 100 mil. Teď to při mých propočtech a neschopnosti zrychlit vypadá, že ani tu vysněnou metu nedám. Noc je dlouhá, kroužím, ale trápím se.

Z běžecké letargie mě nedokázal vysvobodit za svítání ani Petr Solnička. V prvních letech nového milénia jsme toho spolu hodně zažili při jednodenních a dvoudenních závodech, mimo jiné i na Kladně. Zdravotní problémy mu nedovolují už zúčastňovat se aktivně závodů, přišel se alespoň podívat. Doprovodil mě v několika okruzích, zavzpomínali jsme na minulé doby, ale ani krátké odreagování od monotónního kroužení mě nenakoplo.

Pro odpoutání pozornosti též sleduju výkony běžců na čelních místech, hlavně na prvních třech. Jak lítá po závodišti Radek Brunner, Jirka Horčička a Milan Šumný je neskutečné. Však díky nim to byl nejhodnotnější národní šampionát v historii.

Blíží se závěrečných pár hodin běhu, a pakliže chci atakovat 100 mil, musím zrychlit. Žaludek se mi naštěstí mezitím srovnal. Dvě a půl hodiny před vypršením limitu zkouším natáhnout krok. Jde to ztuha, ale jde. Je to dobré, ale hlavou se mi honí, že takhle musím vydržet až do konce. Závěrečnou hodinu běhám jak v tranzu, není mnoho běžců, kteří by byli rychlejší než já. Už vím, že 100 mil padne. Skoro lituju, že jsem nezačal se zrychlením dřív, na mém kontě by mohlo být daleko víc kilometrů. I tak byl pro mě závěrečný signál po 24 hodinách vysvobozením. S naběhanými 164,6 km jsem nakonec spokojen, což podtrhuje i první místo mezi veterány nad 60 let.

Daší splněná meta - 300. maraton.

Kdyby mi někdo zkraje roku řekl, že v říjnu si zaběhnu svůj 300. maraton, vysmál bych se mu. V tu chvíli jsem měl na svém kontě 271 uběhnutých maratonů a při průměrných 25 maratonech za rok mi to vycházelo až někdy víc jak za rok. Paradoxně mi pomohl vyhlášený nouzový stav na jaře, kdy bylo zakázáno pořádání sportovních a samozřejmě i běžeckých závodů. Naštěstí se nás běžců, prahnoucích po maratonském sebezničení ujal Mirek Hasal z Berouna a v hluché jarní době pro nás se snažil pořádat koronavirové maratony, jak je sám nazval. Tím jsem poskočil o šest maratonů kupředu a samozřejmě velké plus bylo absolvování v létě MUMu, což je sedm maratonů v jednom týdnu. Někdy začátkem září jsem začal reálně uvažovat o tom, kde padne třístovka. Vše nasvědčovalo, že se to odehraje 10.10. v Benešově u Semil. Ovšem opět zaúřadoval koronavir a vyhlášení nouzového stavu a s tím opětné rušení pořádaných běžeckých závodů. Tak to je v háji, pomyslel jsem si. Budu muset počkat, až se situace uklidní. Naštěstí na scéně se objevil opět Mirek Hasal s opětovným pořádáním maratonů pro omezený počet běžců, aby vyhověl podmínkám. Magické datum tedy zůstalo - 10.10.2020, jen místo konání se změnilo na Beroun.

Tentokrát výsledný čas nebyl vůbec podstatný, i tak jsem si 300. maraton moc užil.

Pár čísel na závěr:

1. mararaton 15.4.1989

100. maraton 23.10.2010

200. maraton 4.3.2017

300. maraton 10.10.2020

Čtyřiadvacetihodinovka v Kladně 25.-26.července 2020

Čtyřiadvacetihodinovka v Kladně 25.-26.7. měla být a asi taky byla letošní vyvrcholení mého sportovního snažení. Do Kladna se vždycky moc těším, vždyť už sem jezdím s malými pauzami od roku 2003. Takže se s pořádajícím Sri Chinmoy Marathon týmem, velmi dobře znám. Jsou zárukou perfektně uspořádaného běhu a skvělé atmosféry v průběhu celého závodu. Běhá se zde na kilometrovém okruhu v areálu stadionu Sletiště.

Závod se pořádal oproti původním záměrům o týden později pro kolizi s jinou akcí na stadionu. To mi vyšlo vhod. Od 5. do 12 července jsem běžel MUM, vlastně i jako takovou přípravu na 24 hod a původní pauza týden mezi akcemi byla vražedná. Takhle jsem měl čtrnáct dní na regeneraci a vyladění do Kladna.

Na startu v sobotu v poledne se nás postavilo bezmála sto běžců. Bylo zde plno známých tváří. Zmíním snad jen Radka Brunnera, ten chtěl minimálně atakovat svůj kvalitní osobní rekord. Počasí slunečné letní, což zrovna mi nevyhovuje. Naštěstí ale nebyly nějaké vražedné tropické teploty.

Prvních pět hodin se mi běží skvěle. Nenechám se strhnout těmi nejlepšími k přepálenému tempu, ale i tak mi to pěkně odsýpá. Původně jsem chtěl maraton tak za 4:45, ale skutečnost předčila očekávání. Čas na maraton 4:23:15 je velmi slibných. Vždyť i na čistý maraton se už začínám potýkat se čtyřhodinovou hranicí a někdy se dostanu i vysoko přes. Uspokojení ale netrvalo dlouho. Sám jsem byl zvědavý, kdy na mě přijde první krize a ta nenechala na sebe dlouho čekat. Někdy kolem páté hodiny závodu se dostávám do krize, zpomaluji. Zkouším si vzít půlku energetického gelu na povzbuzení. Musím ale opatrně, už ani žaludek není v obvyklé formě a odmítá přijímat potravu.

Kroužím tedy ve zpomaleném tempu další hodiny, už se setmělo. Doufám, že se zmátořím a podaří se mi vyvinout rychlejší tempo. V těhle okamžicích vždy uvažuju, jestli nemám na chvíli přerušit běh a zkusit si dáchnout s nadějí, že se tělo alespoň trochu zmátoří. Mám ale zkušenosti z posledních let, že ani pauza by mi moc nepomohla. Akorát bych ztratil další kilometry z konečného výsledku. Kroužím tedy dál, kilometry pomalu naskakují. Řada běžců se v průběžném pořadí dostává přede mně. Zaregistruji i Petra Hartmanna, mého největšího soupeře v boji o prvenství v kategorii nad 60 let.

Ani se svítáním nepřichází vysvobození, stále jsem sice na nohách, za celou dobu jsem si ani na okamžik nedáchnul, nesedl. V těchto chvílích se mě snaží nakopnout Petr Solnička, zkušený matador i zdejšího okruhu Už sice ne aktivní běžec, přijel se však do Kladna podívat. Krouží se mnou po mnoho kol, abych alespoň na chvíli zapomněl na narůstající únavu a bolest.

Pomalu se mi rozplývá sen, pokořit alespoň sto mílovou hranici. Poslední naději upírám na Evču s Radkem. Slíbili, že za mnou do Kladna přijedou v neděli dopoledne mě podpořit, ale hlavně vyzvednout a odvést domů, jako by tušili, že se tu totálně zruším. Někdy o půl desáté je zahlédnu u okruhu. Radek mně zvěstuje, že za Petrem Hartmannem zaostávám o tři kilometry. Tak tahle vzdálenost není nepřekonatelná. Jako by mě polili svěcenou vodou. Zrychluji a po závodišti začínám „lítat“. Teda z mého pohledu. Ale fakt v tenhle moment, kdy u většiny běžců už akumulace únavy vykonala své, takže se po závodišti víceméně plouží, já tu běhám. Nebylo moc běžců, kteří mě byli schopni předběhnout. Někdy třičtvrtě hodiny před koncem závodu začíná pršet, ale taky se dostávám před Petra a ani 100 mílová hranice už není nepřekonatelná.

Závěrečný signál v nedělním poledni o ukončení závodu byl pro mě vysvobozením, úlevou. Výsledných 163,366 km sice zůstalo za očekáváním. Ale i tak jsem byl spokojen. Jistilo to první místo v dědkovské kategorii nad 60 let necelé dva kilometry před Petrem.

Hezká památka na nehezkou dobu koronavirovou /26.5.2020/

Bytový maraton, 28.3.2020

Po víc jak čtrnácti dnech, kdy je v Česku vyhlášen nouzový stav, což mimo jiné znamená zákaz pořádání běžeckých závodů, na mě dolehl absťák. Už přes měsíc jsem neběžel žádný maraton, zrovna dneska jsem měl naplánovanou účast na maratonu v Plzni. Když se tedy nemůžou pořádat venku, rozhodl jsem se maratonek zaběhnout doma, v bytě. Vyměřil jsem si okruh dlouhý 13,46 metrů mezi jídelnou, obývákem, chodbou a kuchyní. Čekalo mě tedy 3135 kol. Nebylo to snad ani tak náročné po fyzické stránce, ostré zatáčky nedovolily vyvinou větší rychlost. Ale spíše po psychické stránce. Po celou dobu jsem se musel soustředit na správné počítání kol, a že jich bylo... Výsledný čas 5:54:36 není zas až tak podstatný...

Krátké video:

www.youtube.com/watch?v=WuAJNYHBDqM&feature=youtu.be

Konečně padla meta 100 000 naběhaných mil /13.12.2019/

Když jsem někdy před rokem přemýšlel nad názvem biografické knížky „V nohách mám už 100 000 mil“, která spatřila světlo světa na jaře, váhal jsem, jestli v názvu mám použít ono magické číslo. V tu chvíli mně ještě pár tisíc mil /km/ chybělo. Nechtěl jsem se rouhat. Člověk nikdy neví… Však ani narozeniny se nemají slavit dopředu. Pro klid duše jsem se utěšoval, že těch pár tisícovek mám stejně na svém kontě. Oficiálně si naběhané kilometry počítám od podzimu roku 1987, kdy jsem systematicky začal běhat. Ale i před tím datem za mlada jsem nárazově koketoval s atletikou a něco naběháno už bylo. Ale mám rád přesná čísla. A dneska jsem se tedy konečně dočkal! Dnes ráno po noční směně cestou domů magická hranice 100 000 naběhaných mil konečně padla! Zajímavé, že po převodu na kilometry suma tak magicky nevypadá – 160 934,4km, což třeba představuje 639 dní čistého času stráveného během (1 a ¾ roku). Ale taky samozřejmě mnoho krásných chvil, které mi běh přinesl. Naštěstí převažovaly nad těmi okamžiky, na které až tak rád nevzpomínám. Ale to k běhání patří. Ostatně, vše jsem vylíčil ve své knize, kterou je možno si stále pořídit.

Dvanáctihodinovka ve Stromovce, 25.5.2019

Jak se v posledních letech stalo tradicí, nemohl jsem si nechat ujít dvanáctihodinový běh v pražské Stromovce. Běhá se zde skoro na dvoukilometrovém okruhu, za skvělé atmosféry i výborně zásobené občerstvovačky. Letos jsem chtěl zabrzdit trend posledních let, kdy jsem se pomalu, ale nezadržitelně každý rok zhoršoval v naběhaných kilometrech. Počasí příjemné, pro mě těch asi 23 stupňů bylo až moc. Naštěstí odpoledne nás okrajem zasáhla přeháňka, trochu si sprchlo a ochladilo. Na mě to mělo blahodárný vliv a pomohlo k překonání sto kilometrové hranice o 1 km a 247 metrů. To mi stačilo na první místo mezi veterány nad 60. let. Takže spokojenost.

Krátké video z Tengri ultra na 70 km, Kazachstán 12.5.2019

www.youtube.com/watch?v=nBJvVZgO_TU&feature=youtu.be

Video z narozeninového maratonu /17.4.2019/

Sestříhal jsem ještě krátké video z Narozeninového maratonu : www.youtube.com/watch?v=Io84kgOF2ew

Maraton

Narozeninový maraton máme tedy za sebou. Podle ohlasů běžců v cíli si myslím, že zdárně. Přispělo k tomu velkou měrou krásné, slunečné počasí. A super atmosféra v prostoru startu a cíle. Maraton jsem si skvěle užil. Díky všem za účast, za gratulace k narozkám i za dárky.

Jestli tímto maratonem byla založena tradice v pořádání dalších ročníků momentálně netuším. Chce se mi říci, že ano! Jsem momentálně /24.3./ plný silných dojmů.

Výsledky závodu jsou pod odkazem vlevo.

Super fotky z maratonu pořídil Daniel Orálek: https://dao.rajce.idnes.cz/Maraton_k_narozeninam_Vlasty_Dvoracka

Další skvělé jsou od Martina Šandery: https://behyruzne.rajce.idnes.cz/Narozeninovy_maraton_Vlast…

Ještě jednou fotky z maratonu: https://ultravlasta.rajce.idnes.cz/-3_Narozeninovy_maraton_VD_60_23.3.2019

Novinka: Narozeninový maraton

Při příležitosti kulatin a snad i zároveň 250. uběhnutého maratonu spolupořádám v Doudlebách nad Orlicí Narozeninový maraton. Všichni jste srdečně zváni.

Zde jsou propozice maratonu:

Termín: sobota 23.3.2019

Místo prezentace a startu: Doudleby nad Orlicí, hospůdka „Lena“, Komenského 492

Běžci mohou využít zázemí /šatny sprchy, toalety/ v budově hospůdky „Lena“

Časový program: 8:30 – 9:45 prezentace maratonu

10:00 start maratonu – hlavního závodu

10:45 – 11:45 prezentace půlmaratonu

12:00 start půlmaratonu – doprovodného běhu

Po předchozí domluvě je zájemcům umožněn start maratonu již v 9:00

Přihlášky: pokud možno předem na e-mail: ultra.vlasta@seznam.cz, v přihlášce uveďte datum narození, klub nebo bydliště

Startovné: v uvedené výši na číslo účtu: 2204002103/0800, u variabilního symbolu uveďte své datum narození ve tvaru den měsíc rok, např 23032019

Trať maratonu: