3.1.2018 Aktualizoval jsem svoje, české i světové tabulky. Tak snad budou OK.

10.2.2018 Konečně jsem se dostal k zaběhnutí svého prvního letošního maratonu. V Ostravě - Třebovicích pod názvem Memoriál Františka Ohery. Běhá se zde na obrátkové trati o délce něco málo přes dva a půl kilometru, celkem tedy 8x. Na trati zbytky uježděného sněhu, místy zledovadělá,teplota kolem nuly. Netušil jsem po pauze, co můžu od sebe očekávat i v souvislosti s obtížností tratě. Příjemně překvapen časem pod čtyři hodiny, byť jen o pár vteřin.

17.2.2018 Po týdnu druhý letošní maraton v Moravských Budějovicích pod názvem Memoriál Jana Buly. Na maraton jsem v sobotu ráno odjížděl autem po noční směně, takže jsem moc nepočítal s nějakým solidním výkonem. Byl jsem ale příjemně překvapen. Čas o šest minut lepší než před týdnem v Ostravě. Běhalo se na víc jak 2,5 km dlouhé obrátkové trati do Lukova a zpět, tedy 8x. Počasí nic moc, sychravo, mlha, na rovince mezi obcemi nepříjmně profukovalo.

8.4.2018  Po velké pauze, dvou měsících, další maraton. Nějak mi to v posledních týdnech nevycházelo. Musel jsem oželit maraton mimo jiné v Unhošti a v Plzni. Proto jsem se moc těšil do Bratislavy. Ještě jsem tu městský maraton nikdy neběžel. Snad někdy před dvaadvaceti lety. Ale to se běželo obrátkově do rakouského Hainburgu a zpět. Nyní tvoří trať maratonu dva okruhy, běží se i v uličkách starého města. Počasí zprvu chladné, poté vysvitlo sluníčko, dosti velký vítr. Hned po startu jsem cítil, že dneska to nebude ono. Půlmaraton 1:58 věštil, že se pod čtyři hodiny nedostanu. Výsledný čas 4:05 mi dal za pravdu. Skvělá atmosféra i organizace. 

14.4.2018 Po týdnu další maraton s pořadovým číslem 220 a pod názvem Zkus maraton Kuks. Trasa okruhová, vedená zhruba z poloviny kopcovitým terénem s výběhem na 671 metrů vysokou Zvičinu. Poté seběh směr přehrada Les Království a pak přes Dvůr Králové do cíle v Kuksu. Počasí slunečné, z kopců nádherné výhledy na zasněžené Krkonoše. Čas 4:28 zhruba o deset minut pomalejší jak vloni odpovídá tomu, že jsem v terénu běžel opatrněji s ohledem na problematické koleno. Hlavní potěšující zpúráva zpráva zní, že vydrželo bez problémů vydrželo.

3.5.2018 Člověk má vyzkoušet co nejvíc, když má možnost. Proto jsem kývl na nabídku postavit se před kameru v novém zábavném pořadu na Primě S pravdou ven. Čtyři známé osobnosti v podání Veroniky Žilkové, Václava Kopty, Jakuba Koháka a Pavla Horvátha se snažili na základě přečtení mého sportovního příběhu a kladení otázek uhodnout komu patří. Na výběr měli mezi mnou a dalšími dvěma běžci. Ve čtvrtek večer bych se měl objevit hned v úvodním díle. Tak nevím, co si o tom myslet? Chtějí mít to nejhorší hned na úvod za sebou? Anebo na začátek předvést to nejlepší. Přikláněl bych se k první možnosti. Byl jsem z toho všeho nesvůj. Zlatě někde v maratónkách na trati! Dvě fotky z natáčení jsou ve fotogalerii.

 

 

 

6.5.2018 Pátý letošní maraton v Praze. Sice nejsem vyznavačem masovek, ale co naplat. Mám volno, respektive jdu na noční šichtu, tak jsem se přihlásil, škoda nevyužít. Maraton rozbíhám z koridoru D, dvě minuty trvá než protínám startovní čáru. Začínám raději opatrněji, kilometrový průměr kolem 5:30. Užívám si krásného slunečního dne s neobvyklými výhledy na matičku Prahu. Až na to proplétání davy běžců. Půlmaraton za 1:57 značí, že se zřejmě dneska nedostanu pod 4 hod. Pravidelně v druhé polovině přichází zpomalení. Tentokrát ale držím nastavené tempo až do konce, v posledních kilometrech ještě předbíhám kupu běžců. V cíli naprostá spokojenost, výsledný čas pod 4 hod, konkrétně 3:55:02 a to bych si mohl ještě připočítat ty dvě minuty k dobru.

9.5.2018 Dneska jsem si netradičně připsal maraton ve všední den, tj. ve středu pod pořadovým číslem 222. Univerzita Palackého v Olomouci měla sportovní den a při té příležitosti se konal i maraton pod názvem Memoriál Jiřího Hronka. Měl jsem zrovna volno, škoda nevyužít. Maraton se konal na 3,3 km dlouhém okruhu ve Smetanových a Čechových sadech. Počasí příjemné, lehce nad dvacet stupňů. V závěru nás lehce pokropil májový deštíček. Snad jediným trošku nepříjemným momentem bylo v každém kole stoupání na propojovací lávku mezi sady nad rušnou Havlíčkovou ulicí. Při třinácti kolech musel tedy každý absolvovat 26x. V nohách byl ještě cítit nedělní pražský maraton. Čtyři hodiny nepadly, ale i tak naprostá spokojenost. Pěkné proběhnutí v olomouckých sadech.