3.1.2018 Aktualizoval jsem svoje, české i světové tabulky. Tak snad budou OK.

10.2.2018 Konečně jsem se dostal k zaběhnutí svého prvního letošního maratonu. V Ostravě - Třebovicích pod názvem Memoriál Františka Ohery. Běhá se zde na obrátkové trati o délce něco málo přes dva a půl kilometru, celkem tedy 8x. Na trati zbytky uježděného sněhu, místy zledovadělá,teplota kolem nuly. Netušil jsem po pauze, co můžu od sebe očekávat i v souvislosti s obtížností tratě. Příjemně překvapen časem pod čtyři hodiny, byť jen o pár vteřin.

17.2.2018 Po týdnu druhý letošní maraton v Moravských Budějovicích pod názvem Memoriál Jana Buly. Na maraton jsem v sobotu ráno odjížděl autem po noční směně, takže jsem moc nepočítal s nějakým solidním výkonem. Byl jsem ale příjemně překvapen. Čas o šest minut lepší než před týdnem v Ostravě. Běhalo se na víc jak 2,5 km dlouhé obrátkové trati do Lukova a zpět, tedy 8x. Počasí nic moc, sychravo, mlha, na rovince mezi obcemi nepříjmně profukovalo.

8.4.2018  Po velké pauze, dvou měsících, další maraton. Nějak mi to v posledních týdnech nevycházelo. Musel jsem oželit maraton mimo jiné v Unhošti a v Plzni. Proto jsem se moc těšil do Bratislavy. Ještě jsem tu městský maraton nikdy neběžel. Snad někdy před dvaadvaceti lety. Ale to se běželo obrátkově do rakouského Hainburgu a zpět. Nyní tvoří trať maratonu dva okruhy, běží se i v uličkách starého města. Počasí zprvu chladné, poté vysvitlo sluníčko, dosti velký vítr. Hned po startu jsem cítil, že dneska to nebude ono. Půlmaraton 1:58 věštil, že se pod čtyři hodiny nedostanu. Výsledný čas 4:05 mi dal za pravdu. Skvělá atmosféra i organizace. 

14.4.2018 Po týdnu další maraton s pořadovým číslem 220 a pod názvem Zkus maraton Kuks. Trasa okruhová, vedená zhruba z poloviny kopcovitým terénem s výběhem na 671 metrů vysokou Zvičinu. Poté seběh směr přehrada Les Království a pak přes Dvůr Králové do cíle v Kuksu. Počasí slunečné, z kopců nádherné výhledy na zasněžené Krkonoše. Čas 4:28 zhruba o deset minut pomalejší jak vloni odpovídá tomu, že jsem v terénu běžel opatrněji s ohledem na problematické koleno. Hlavní potěšující zpúráva zpráva zní, že vydrželo bez problémů vydrželo.

3.5.2018 Člověk má vyzkoušet co nejvíc, když má možnost. Proto jsem kývl na nabídku postavit se před kameru v novém zábavném pořadu na Primě S pravdou ven. Čtyři známé osobnosti v podání Veroniky Žilkové, Václava Kopty, Jakuba Koháka a Pavla Horvátha se snažili na základě přečtení mého sportovního příběhu a kladení otázek uhodnout komu patří. Na výběr měli mezi mnou a dalšími dvěma běžci. Ve čtvrtek večer bych se měl objevit hned v úvodním díle. Tak nevím, co si o tom myslet? Chtějí mít to nejhorší hned na úvod za sebou? Anebo na začátek předvést to nejlepší. Přikláněl bych se k první možnosti. Byl jsem z toho všeho nesvůj. Zlatě někde v maratónkách na trati! Dvě fotky z natáčení jsou ve fotogalerii.

 

 

 

6.5.2018 Pátý letošní maraton v Praze. Sice nejsem vyznavačem masovek, ale co naplat. Mám volno, respektive jdu na noční šichtu, tak jsem se přihlásil, škoda nevyužít. Maraton rozbíhám z koridoru D, dvě minuty trvá než protínám startovní čáru. Začínám raději opatrněji, kilometrový průměr kolem 5:30. Užívám si krásného slunečního dne s neobvyklými výhledy na matičku Prahu. Až na to proplétání davy běžců. Půlmaraton za 1:57 značí, že se zřejmě dneska nedostanu pod 4 hod. Pravidelně v druhé polovině přichází zpomalení. Tentokrát ale držím nastavené tempo až do konce, v posledních kilometrech ještě předbíhám kupu běžců. V cíli naprostá spokojenost, výsledný čas pod 4 hod, konkrétně 3:55:02 a to bych si mohl ještě připočítat ty dvě minuty k dobru.

9.5.2018 Dneska jsem si netradičně připsal maraton ve všední den, tj. ve středu pod pořadovým číslem 222. Univerzita Palackého v Olomouci měla sportovní den a při té příležitosti se konal i maraton pod názvem Memoriál Jiřího Hronka. Měl jsem zrovna volno, škoda nevyužít. Maraton se konal na 3,3 km dlouhém okruhu ve Smetanových a Čechových sadech. Počasí příjemné, lehce nad dvacet stupňů. V závěru nás lehce pokropil májový deštíček. Snad jediným trošku nepříjemným momentem bylo v každém kole stoupání na propojovací lávku mezi sady nad rušnou Havlíčkovou ulicí. Při třinácti kolech musel tedy každý absolvovat 26x. V nohách byl ještě cítit nedělní pražský maraton. Čtyři hodiny nepadly, ale i tak naprostá spokojenost. Pěkné proběhnutí v olomouckých sadech.

26.5.2018 První letošní ultramaraton, dvanáctihodinovka v pražské Stromovce. Běhá se zde na skoro dvoukilometrovém okruhu se startem v sedm hodin ráno. Jako vždy výborně zásobená občerstvovačka, suprová atmosféra. Závodu se s přestávkami účastním už od roku 1999, takže si myslím, že mě zde už nemůže nic překvapit. Jen jedna otázka v posledních letech je aktuální, o kolik kilometrů zas uběhnu méně než v předcházejícím roce. Holt každý rok navíc na sobě cítím čím dál víc. Ještě vloni jsem se s obtížemi přehoupl přes sto kilometrů, letož se mi už nepodařilo. Výsledných 92 kilometrů však stačilo na 1. místo v kategorii veteránů 50 - 59 let.

 

3.6.2018 Po delší době jsem vyrazil za maratonem do zahraničí/nemyslím tím samozřejmě Slovensko/. Volba padla na město Görlitz, které se pyšní tím, že je nejvýchodnějším městem Německa. S tím souvisí unikátnost maratonu. Běží se na území dvou států: Německa a Polska. Trať tvoří jeden okruh, který se zhruba z první poloviny motá v ulicích města jak na německé, tak i polské straně. Druhá část maratonu vedla zvlněnou krajinou přilehlých německých vesniček s cílem v centru města. Počasí naštěstí bylo milosrdné, sluníčko bylo schované za mraky, teplota lehce nad dvaceti stupni. Na startu se potkávám s dalšími známými českými maratonci. Rozbíhám pomaleji, v nohách je trošku cítit dvanáctihodinovka z minulého víkendu. Na pokoření čtyřhodinové hranice nepomýšlím, a to je škoda. Nakonec čtyři hodiny nebyly tak daleko. Poslední kilometry finišuju ze všech sil, předbíhám řadu běžců. Ale marně. Chybí mi 40 vteřin. Sice to je škoda, ale převládá naprostá spokojenost.


18.6.2018 Zítra odlétám za dalším běžeckým dobrodružstvím, tentokrát do Teheránu. Čeká mě v iránských horách třídenní etapák s nutností nést si s sebou v báglu základní věci pro přežití jako spacák, oblečení, jídlo, vodu a pod. Na "starý kolena" chci zkusit ještě něco nového, než jen kroužení po okruhu. Sám jsem zvědav, co všechno na mě čeká. Už se moc těším!

28.6.2018 Dneska jsem se vrátil z devítidenního pobytu v Iránu a zároveň třídenního běhání v pohoří Elborz. Běhalo se v těžkých, ale nádherných terénech ve výškách 2200 až 3200 m.n.nm. Nezvykle opuštěných, kromě pastevců jsem za celou dobu nepotkal jediného turistu. Pravda, ani na trati nás nebylo přehuštěno. Na startu se nás sešlo pouhých 12 běžců. Holt nepřátelská atmosféra z poslední doby vůči této zemi se projevila i zde. Při vlastním závodě, ale i při celém pobytu jsem se však setkal pouze s přátelským přijetím. V mužské části startujících jsem byl vlastně jediným cizincem. Tak to bylo odskočení si k ultra trailu a příště při osmačtyřicetihodinovce v Kladně na viděnou. Budu se snažit co nejdříve napsat větší povídání o běhu, zajímavostech a zážitcích.

Ve dnech 3. - 5.7. jsem si zaběhl 3 etapy, to znamená tři maratony v rámci Moravského ultramaratonu. Ten se skládá ze 7 maratónů v po sobě jdoucích dnech. Bohužel časové zaneprázdnění mi neumožnilo absolvovat víc etap. I tak skvělé proběhnutí v nádherných terénech kolem Lomnice v okrese Brno - venkov. K závodu patří neodmyslitelně skvělá atmosféra, bylo tomu tak i letos. 

22.7.2018 Mám za sebou další osmačtyřicetihodinovku v Kladně. Byl to můj již osmnáctý dvoudenní běh. Jak se dalo čekat, vytvořil jsem si antirekord. Takže smíšené pocity. Na jednu stranu opět skvělá atmosféra, perfektní organizace, výborně zásobená občerstvovačka, kupa známých. Na druhou stranu nevím jestli tohle všechno přehluší mé trápení po skoro celou dobu závodu. Při závodě jsem si říkal, že již nikdy více, že tohle už nemám za potřebí. S krátkým odstupem času již tak skálopevně přesvědčen nejsem. Takže uvidíme. Ne nadarmo se říká, že na to špatné se brzy zapomene a zbydou jen ty krásné vzpomínky. Pro úplnost dodávám mých 236 naběhaných kilometrů a 5. místo ve veteránské kategorii.

27.7.2018 Pět dní po osmačtyřicetihodinovce a ve třicetistupňovém vedru jsem v pátek v jednu hodinu odpoledne nastupoval na start Zlatého maratonu Emila Zátopka v pražské Stromovce. To samo o sobě dává tušit, že vlastní výkon byl pro mě nepodstatný. Chtěl jsem se proběhnout, vzdát touto účastí holt našemu největšímu běžci - Emilu Zátopokovi a hlavně jsem chtěl přežít. Nakonec se podařilo v čase 4:23:18.

12.8.2018  Dneska při svém 13. letošním maratónu v Českém ráji jsem se vytrápil jak už dlouho nepamatuju. Jednak se asi projevil náročný program v poslední době, těžká kopcovitá trať, vysoká teplota a v neposlední řadě i to, že jsem byl po noční šichtě. Delší čas ztrávený na trati má naopak pozitivum v tom, že člověk má více času vnímat čarokrásnou krajinu Českého ráje. Zkrátka čas 4:48 hovoří za vše. Příště, a to bude už příští týden, doufám bude líp!