12.1.2019 První letošní maraton jsem si odbyl v Ostravě - Třebovicích. Na zasněžené, místy zledovatělé trati jsem se kupodivu dostal pod čtyři hodiny. No myslel jsem si, že po svátcích to bude horší. Umístění v kategorii 56 - 65 letých na třetím místě potěší. 

19.1. 2019 Zpestřením zimní maratónské sezóny se v posledních letech stalo pořádání maratonu v Českých Budějovicích, které se koná ve vnitřních prostorách. Po úvodních ročnících v podzemních garážích nákupního centra se maraton již druhý rok přesunul na výstaviště do pavilonu T1. Na 400 metrové trati se na 100 maratónců snažilo co nejlépe popasovat s netradičními podmínkami. Venku teplota pod nulou a v pavilonu příjmně na trenky a tílko. Kdypak se mi teď v zimě poštěstí se takhle nalehko proběhnout. Moje premiéra v kategorii nad 60 let byla okořeněna 2. místem a solidním časem 3:42:47, takže spokojenost.

23.2.2019 Maraton Jana Buly v Moravských Budějovicích byl můj letošní třetí maraton. Běhá se zde na obrátkové trati dlouhé něco přes 2,5 km na Lukov a zpět. Trať musíme absolvovat 8x, aby vzdálenost odpovídala délce maratonu. Počasí sice slunečné, ale dosti chladno. Běželo se mi vcelku v pohodě, bez větší krize. Odměnou druhé místo v kategorii a potěšil i čas pod 3:45 hod.

2.3.2019 Na začátku března se v Plzni každoročně koná maraton a kdo má zájem, může si ho prodloužit o osm kilometrů na závod na 50 km. V minulosti jsem se vždy účastníval maratonu. Letos jelikož 250. uběhnutý maraton směřuji na 23. březen, kdy pořádám v Doudlebách Narozeninový maraton a už mám na svém kontě 249 maratonů, přihlásil jsem se na běh na 50 km. Změna je život. Běhá se zde na 3,2 km dlouhém okruhu kolem Boleveckého rybníka. Počasí příjemné, kolem 6 stupňů, naštěstí bez deště. Rozbíhal jsem o něco pomaleji než na klasický maraton, obešel jsem se bez větší krize. Mezičas na maraton pár vteřin přes 4 hodiny /zhruba 4:00:35/ a výsledný čas 4:48:31 stačil na první místo v kategorii nad 60. Takže spokojenost.

Narozeninový maraton 23.3.2019  

    Obyvatelé Doudleb nad Orlicí určitě zaregistrovali v sobotu 23.3. zvýšený ruch v ulicích městyse. Nejen automobilový, ale v po místních komunikacích se pohybovala i masa běžců. Zapříčinil to nápad, oslavit své kulatiny nějak netradičně, nejlépe sportovně. A když se asi půl roku před oním datem začalo rýsovat, že bych v tomto období měl zároveň stihnout absolvovat svůj 250. maraton, bylo rozhodnuto. Obě kulatá výročí spojím do jednoho. Vznikla tak idea pořádat Narozeninový maraton, skromně pojmenovaný podle mého jména.

     Někdy od podzimu 2018 tedy začala příprava. Vytyčit co nejideálnější trať, aby co nejvíce vyhovovala maratoncům. Zvítězila varianta okruhového maratonu s délkou 5,27 kilometrů po místních komunikacích. Maratonce čekalo absolvovat okruh 8 x. Pro méně zdatné, kteří si netroufali na celý maraton, jsem zvolil možnost účasti na poloviční trati, půlmaratonu.

    Zázemí jsme našli díky pochopení vedení městyse v budově hospůdky Leny. V suterénní tělocvičně se mohli běžci převléknout, osprchovat. O patro výše, v hospůdce pak náležitě doplnit spálené kalorie.

     V průběhu podzimu jsem musel ještě s ostatními pořadateli vykomunikovat termínovou listinu. V záplavě pořádání maratónů není jednoduché domluvit termín, aby nekorigoval s jinými. I to se podařilo.

     Zároveň se vykrystalizoval pořadatelský tým. Už jen zbývalo poshánět co nejvíce sponzorů a nalákat běžce k účasti. Místní malebná krajina a krásné slunečné počasí, které na víkend bylo slibováno, mi bylo nápomocno.

     Závěrečný týden před onou sobotou byl věnovaný přípravám. Zároveň jsem řešil i finišování na vydání své autobiografické knížky: V nohách mám už 100 000 mil. Všechny běžce jsem chtěl potěšit a za účast obdarovat knížkou. Do poslední chvíle jsem však netušil, jestli bude knížka včas hotova. I toto se podařilo. V pátek jsem si ji přivezl z tiskárny.

     V deset hodin se nás na startu před Lenou postavilo 33 odhodlaných běžců poprat se s nástrahami maratonské tratě. Pro mě to představovalo vlastně vysvobození. Po pořadatelských povinnostech do závěrečných minut před startem jsem se konečně mohl uvolnit. Vychutnat si maraton. To, proč jsme se zde vlastně sešli. Nemyslet na pořadatelské starosti a kochat se během i atmosférou závodu. Při každém průběhu do dalšího kola kolem občerstvovací stanice před Lenou panovala báječná atmosféra. Myslím, že to nebylo způsobeno jen mojí osobou. Každý probíhající běžet byl srdečně povzbuzován.  Pro mě nezapomenutelných necelých tři a tři čtvrtě hodiny na trati maratonu.

     Proběhnutí cílem ale pro mě nic nekončilo, spíše naopak. K pořadatelským povinnostem se přidaly i příjemné oslavenecké a „spisovatelské“.

     Ve dvanáct hodin se k maratoncům připojili i běžci na poloviční trati.  Dohromady padesát, podle ohlasů nadšených běžců z báječné atmosféry, zvolené tratě a super slunečného počasí/na tomhle tedy zásluhu nemám/. Konečné výsledky si myslím, nejsou podstatné.  V sobotu prostě vyhrál každý, kdo doběhl do cíle. Jsem moc rád, že jsem v Doudlebách mohl přivít takové osobnosti českého ultra jako Míšu Dimitriadu, mistryni světa v běhu na 24 hodin. Tomáše Ruska, legendu českého ultramaratonu. Honzu Ondruše, mnohaletého spolubojovníka a další mi blízké běžce. Sjeli ze všech koutů naší vlasti, pár jich bylo i ze Slovenska.

     Pokud si dobře pamatuji, znělo po závodě v hospůdce od nadšených běžců jednomyslně: „Příští rok přijedeme zase“. Že by tímto během byla založena tradice pořádání maratónského běhu v Doudlebách? Prostě, narozeninová běžecká párty se náramně vydařila.

     Chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na pořádání narozeninového maratonu.

     Jen doufám, že šedesátkou v životě nic nekončí, ale všechno teprve začíná!

 

30.3.2019 Unhošťský maraton byl další mojí běžeckou zastávkou. Po týdnu jsem se zde sešel s mnohými běžci, kteří před týdnem běžecky oslavili moji životní šedesátku v Doudlebách. V Unhošti opět překrásný, slunečný jarní den. Běhá se zde na na 4,2 km dlouhém okruhu v částečně v centru městečka. Čas o pár minut horší než před týdnem, přeci jen únava z uplynulých desti dnů se asi projevila. Druhé místo v kategorii "dědků" nad 60 let bylo odměnou.

5.5.2019. Po víc jak měsíční pauze od posledního maratonu vyplněné jen účastí na Hruboskalském půlmaratonu opět v nohách 42,195 metrů. Bylo by škoda nevyužít toho, že mám o víkendu volno, ikdyž taková "masovka" jako Pražský maraton zrovna není můj šálek kávy. Do Prahy jsme vyrazili s Evčou už v pátek. Hostiteli na víkend nám byla Míša Dimitriadu s Janou Hrdovou. V sobotu nám "holky" stihly ukázat něco z krás Prahy. Neděle byla už zasvěcena účastí na maratonu. Na víkend přišlo očekávané ochlazení, naštěstí po sobotním dešti v neděli už nebylo ani památky. Chladné počasí mělo blahodárný vliv na časy maratónců, mě nevyjímaje. Časem 3:38:07 jsem si vytvořil letošní osobák, který se mně bude letos těžko překonávat. Ve čtvrtek razím do Kazachstánu, v sobotu mě čeká 70 km v tamní stepi. Závod jsem natěstí zvládl bez zdravotní újmy, snad se do příští soboty stihnu trošku zregenerovat.

25.5.2019 Jak se v posledních letech stalo tradicí, nemohl jsem si nechat ujít dvanáctihodinový běh v pražské Stromovce. Běhá se zde skoro na dvoukilometrovém  okruhu, za skvělé atmosféry i výborně zásobené občerstvovačky. Letos jsem chtěl zabrzdit trend posledních let, kdy jsem se pomalu, ale nezadržitelně každý rok zhoršoval v naběhaných kilometrech. Počasí příjemné, pro mě těch asi 23 stupňů bylo až moc. Naštěstí odpoledne nás okrajem zasáhla přeháňka, trochu si sprchlo a ochladilo. Na mě to mělo blahodárný vliv a pomohlo k překonání sto kilometrové hranice o 1 km a 247 metrů. To mi stačilo na první místo mezi veterány nad 60. let. Takže spokojenost.

 

 

 

V pátek 21. a v sobotu 22. června 2019 mě čekaly dva maratony. Ten první ve Vestci u Prahy pod názvem Meziplanetární maraton slunovratu měl být oslavou nejdelšího letošního dne a samozřejmě nejkratší noci. Startovalo se v sedm hodin večer u místního rybníka a běhalo se po okruhu dlouhém 2,5 km. V záplavě konkurenčních maratonů se nás na startu sešlo jen 5 běžců. I tak si myslím, že se oslava vydařila, alespoň z mého pohledu. Zvolil jsem rozumné tempo s vidinou, že za třináct hodin se opět postavím na start maratonu. Prostě skvělé proběhnutí. Čas 4:39:15 a první místo nebylo podstatné. 
Přespal jsem v místním Sporthotelu a brzy ráno se přesunul do Unhoště. Zde to pro změnu byla oslava Benových šedesátin. Tentokrát z mého pohledu mi oslava značně zhořkla. Zde se běhalo na šestikilometrovém okruhu, tedy 7x ze značné části v terénu, nějaké výškové převýšení by se též našlo. Na startu dvacet maratonců. Včerejší maraton v nohách je znát, vybíhám v poslední třetině startovního pole. Naštěstí počasí je přívětivé, horka minulých dní se tentokrát nekonají. S přibývajícími uběhnutými koly mě připadá, že se mi běží stále lépe. Až to při průběhu do posledního kola přišlo. Zakopávám o vyvýšený zpomalující retardér na silnici a dost nekontrolovatelně se hlava seznamuje s tvrdostí místního asfaltu. Přišlo to tak rychle a též asi únava se projevila, že jsem moc nestihl se na pád připravit. V momentě plno krve a boule nad pravým okem velikostí snad vejce. Na chvíli si sedám dost otřesen, než jsem si uvědomil, co se stalo. Vím jen jediné, že nesmím maraton zabalit. Nestalo se tak v předchozích 254, tak nesmím porušit tradici. Po zastavení krvácení a vzpamatování se vydávám pozvolna do posledního kola. Vím jediné. Čas není rozhodující, prostě jen dojít, či v lepším případě doklusat. Aby toho nebylo málo, ještě se přihnala bouřka s průtrží mračen. Do cíle se dostávám zdecimovaný, promočený za 5 hod 15 minut. Ale šťastný, že jsem jednou opět vyhrál sám nad sebou. Bohužel na nějakou oslavu Benových šedesátin nemám ani pomyšlení. Trochu se dám do kupy a vyrážím k domovu. Oko postupně natéká a začíná hrát všemi barvami. Druhý den díky otoku na něj už vůbec nevidím. Díky ledování se stav ale následně postupně zlepšuje. Už se těším, na další maraton příští neděli v rámci MUMu.

30.6. a 1.7. Poslední červnový a první červencový den jsem běžel úvodní dva maratony Moravského ultramaratonu, což je etapák. V sedmi dnech se běží sedm maratónů, se zázemím v moravské Lomnici. V tyto dny vrcholil příliv teplého vzduchu, teploměr ukazoval pár stupňů přes třicet. Když se k tomu připočte start ve dvě odpoledne a těžká kopcovitá trať, nemusím snad dodávat, že jsem si v obou etapách hrábl na dno sil. Druhý den nás na trati zastihla průtrž mračen s bouřkou. Časy zde asi nejsou podstatné. Pro ilustraci náročnosti: první den pár minut přes pět hodin, druhý den jsem stihl doběhnout pod pět. Následující dny jsem bohužel musel do práce, s těžkým srdcem jsem opouštěl báječnou atmosféru v Lomnici. Na poslední etapu se ale v sobotu ještě vrátím!

6.7.2019  Ještě na jeden den jsem nasál báječnou atmosféru Moravského ultramaratonu. Dnes se běžel závěrečný, sedmý maraton. Po čtyřdenní pauze vyplněné pracovními povinnostmi jsem opět zde! Naštěstí jsem měl start stanoven na devátou hodinu ranní, takže odpolední třicetistupňové tropy se mě netýkaly, už jsem byl v cíli. Trať tvořili dva okruhy v okolí Lomnice, střídala se silnice s nezpěvněnými polními i lesními cestami. Garminy mi ukázaly 1091 metrů převýšení. V cíli spokojenost s časem 4:21:38.

10.8.2019 Po víc jak měsíční maratonské pauze jsem si připsal na své konto další čárku. S Evčou jsme si udělali výlet na Slovensko, konkrétně na Rajecký maraton. Rajec je malé městečko asi dvacet kilometrů jižně od Žiliny. Je právě proslulé pořádáním maratonu, po Košicích a Bratislavě třetím nejpopulárnějším na Slovensku. Výlet jsme využili i k návštěvě nedalekých termálních lázní v Rajeckých Teplicích. Samotný maraton provázela nepříjemná třecetistupňová "horúčava", která se projevila negativně v dosažených časech. I u mě. Neúspěšně jsem atakoval čtyřhodinovou hranici. V závěrečných kilometrch jsem se utavil a zaostal za ní o čtyři minuty. I tak mně to stačilo na druhé místo mezi šedesátníkami.

17.8.2019 V pořadí 260. maraton jsem si odbyl v Jeseníkách. Jedná se u nás o jeden z nejtěžších horských maratonů, vždyť celkové převýšení skoro 1800 m hovoří za vše. Běží se po horských kamenitých cestách a pěšinách od startu v Ramzové, přes Šerák, Červenohorské sedlo, Švýcárnu, Praděd, Ovčárnu, Jelení studánku s cílem na Skřítku. Počasí tentokrát běžecky příjemné, občas jsem měl čas a chuť na kochání se na krásné jesenické scenérie. Čas 5:17 není pro mě podstatný. Důležitější je, že jsem náročnou trať absolvoval ve zdraví a užíval si báječnou atmosféru na trati.

8.9.2019 Za sebou mám náročný víkend. Po noční směně v sobotu jsem v šest hodin ráno usedal za volant, abych se po 260 km postavil na start Barokomaratonu v Plasech na Plzeňsku. Akce byla koncipována i jako pocta průkopníkům a legendám ultra. U toho jsem nechtěl chybět. Vlastní maraton vede terénem převážně po lesních a polních cestách, asfaltu je minimum. Převýšení 900 metrů dávalo tušit, že výsledný čas bude dost minut přes 4 hodiny A taky že ano. I přes hektické sobotní dopoledne se mi podařilo obsadit třetí místo v kategorii. Poté jsem se přesunul s Evčou do Berouna, abych si v neděli na tamní in line bruslařské 422 metrů dlouhé dráze zaběhl MH maraton. Únava sice ze včerejška byla znát, ale přesto jsem se skoro o dvacet minut zlepšil. Jen jsem si potvrdil, že běh v terénu nepatří mezi mé silné stránky.

 

 

14.9.2019  17. letošní a 263. celkový, to byl maraton v Kladně. Počasí příjemné podzimní, kolem dvaceti stupňů. Trať tvoří osm okruhů, který vede přes atletický Stadion Sletiště a v přilehlém lesoparku. Po terénních maratonech v letním období, kdy jsem se nedostal pod čtyři hodiny jsem tentokrát chtěl vidět na začátku konečného času trojku. Čas na půlmaraton 1:52:30 sliboval, že by se mi to mohlo podařit. A taky že jo. S časem 3:50:55 jsem nadmíru spokojen.