12.1.2019 První letošní maraton jsem si odbyl v Ostravě - Třebovicích. Na zasněžené, místy zledovatělé trati jsem se kupodivu dostal pod čtyři hodiny. No myslel jsem si, že po svátcích to bude horší. Umístění v kategorii 56 - 65 letých na třetím místě potěší. 

19.1. 2019 Zpestřením zimní maratónské sezóny se v posledních letech stalo pořádání maratonu v Českých Budějovicích, které se koná ve vnitřních prostorách. Po úvodních ročnících v podzemních garážích nákupního centra se maraton již druhý rok přesunul na výstaviště do pavilonu T1. Na 400 metrové trati se na 100 maratónců snažilo co nejlépe popasovat s netradičními podmínkami. Venku teplota pod nulou a v pavilonu příjmně na trenky a tílko. Kdypak se mi teď v zimě poštěstí se takhle nalehko proběhnout. Moje premiéra v kategorii nad 60 let byla okořeněna 2. místem a solidním časem 3:42:47, takže spokojenost.

23.2.2019 Maraton Jana Buly v Moravských Budějovicích byl můj letošní třetí maraton. Běhá se zde na obrátkové trati dlouhé něco přes 2,5 km na Lukov a zpět. Trať musíme absolvovat 8x, aby vzdálenost odpovídala délce maratonu. Počasí sice slunečné, ale dosti chladno. Běželo se mi vcelku v pohodě, bez větší krize. Odměnou druhé místo v kategorii a potěšil i čas pod 3:45 hod.

2.3.2019 Na začátku března se v Plzni každoročně koná maraton a kdo má zájem, může si ho prodloužit o osm kilometrů na závod na 50 km. V minulosti jsem se vždy účastníval maratonu. Letos jelikož 250. uběhnutý maraton směřuji na 23. březen, kdy pořádám v Doudlebách Narozeninový maraton a už mám na svém kontě 249 maratonů, přihlásil jsem se na běh na 50 km. Změna je život. Běhá se zde na 3,2 km dlouhém okruhu kolem Boleveckého rybníka. Počasí příjemné, kolem 6 stupňů, naštěstí bez deště. Rozbíhal jsem o něco pomaleji než na klasický maraton, obešel jsem se bez větší krize. Mezičas na maraton pár vteřin přes 4 hodiny /zhruba 4:00:35/ a výsledný čas 4:48:31 stačil na první místo v kategorii nad 60. Takže spokojenost.

Narozeninový maraton 23.3.2019  

    Obyvatelé Doudleb nad Orlicí určitě zaregistrovali v sobotu 23.3. zvýšený ruch v ulicích městyse. Nejen automobilový, ale v po místních komunikacích se pohybovala i masa běžců. Zapříčinil to nápad, oslavit své kulatiny nějak netradičně, nejlépe sportovně. A když se asi půl roku před oním datem začalo rýsovat, že bych v tomto období měl zároveň stihnout absolvovat svůj 250. maraton, bylo rozhodnuto. Obě kulatá výročí spojím do jednoho. Vznikla tak idea pořádat Narozeninový maraton, skromně pojmenovaný podle mého jména.

     Někdy od podzimu 2018 tedy začala příprava. Vytyčit co nejideálnější trať, aby co nejvíce vyhovovala maratoncům. Zvítězila varianta okruhového maratonu s délkou 5,27 kilometrů po místních komunikacích. Maratonce čekalo absolvovat okruh 8 x. Pro méně zdatné, kteří si netroufali na celý maraton, jsem zvolil možnost účasti na poloviční trati, půlmaratonu.

    Zázemí jsme našli díky pochopení vedení městyse v budově hospůdky Leny. V suterénní tělocvičně se mohli běžci převléknout, osprchovat. O patro výše, v hospůdce pak náležitě doplnit spálené kalorie.

     V průběhu podzimu jsem musel ještě s ostatními pořadateli vykomunikovat termínovou listinu. V záplavě pořádání maratónů není jednoduché domluvit termín, aby nekorigoval s jinými. I to se podařilo.

     Zároveň se vykrystalizoval pořadatelský tým. Už jen zbývalo poshánět co nejvíce sponzorů a nalákat běžce k účasti. Místní malebná krajina a krásné slunečné počasí, které na víkend bylo slibováno, mi bylo nápomocno.

     Závěrečný týden před onou sobotou byl věnovaný přípravám. Zároveň jsem řešil i finišování na vydání své autobiografické knížky: V nohách mám už 100 000 mil. Všechny běžce jsem chtěl potěšit a za účast obdarovat knížkou. Do poslední chvíle jsem však netušil, jestli bude knížka včas hotova. I toto se podařilo. V pátek jsem si ji přivezl z tiskárny.

     V deset hodin se nás na startu před Lenou postavilo 33 odhodlaných běžců poprat se s nástrahami maratonské tratě. Pro mě to představovalo vlastně vysvobození. Po pořadatelských povinnostech do závěrečných minut před startem jsem se konečně mohl uvolnit. Vychutnat si maraton. To, proč jsme se zde vlastně sešli. Nemyslet na pořadatelské starosti a kochat se během i atmosférou závodu. Při každém průběhu do dalšího kola kolem občerstvovací stanice před Lenou panovala báječná atmosféra. Myslím, že to nebylo způsobeno jen mojí osobou. Každý probíhající běžet byl srdečně povzbuzován.  Pro mě nezapomenutelných necelých tři a tři čtvrtě hodiny na trati maratonu.

     Proběhnutí cílem ale pro mě nic nekončilo, spíše naopak. K pořadatelským povinnostem se přidaly i příjemné oslavenecké a „spisovatelské“.

     Ve dvanáct hodin se k maratoncům připojili i běžci na poloviční trati.  Dohromady padesát, podle ohlasů nadšených běžců z báječné atmosféry, zvolené tratě a super slunečného počasí/na tomhle tedy zásluhu nemám/. Konečné výsledky si myslím, nejsou podstatné.  V sobotu prostě vyhrál každý, kdo doběhl do cíle. Jsem moc rád, že jsem v Doudlebách mohl přivít takové osobnosti českého ultra jako Míšu Dimitriadu, mistryni světa v běhu na 24 hodin. Tomáše Ruska, legendu českého ultramaratonu. Honzu Ondruše, mnohaletého spolubojovníka a další mi blízké běžce. Sjeli ze všech koutů naší vlasti, pár jich bylo i ze Slovenska.

     Pokud si dobře pamatuji, znělo po závodě v hospůdce od nadšených běžců jednomyslně: „Příští rok přijedeme zase“. Že by tímto během byla založena tradice pořádání maratónského běhu v Doudlebách? Prostě, narozeninová běžecká párty se náramně vydařila.

     Chtěl bych poděkovat všem, kteří se podíleli na pořádání narozeninového maratonu.

     Jen doufám, že šedesátkou v životě nic nekončí, ale všechno teprve začíná!

 

30.3.2019 Unhošťský maraton byl další mojí běžeckou zastávkou. Po týdnu jsem se zde sešel s mnohými běžci, kteří před týdnem běžecky oslavili moji životní šedesátku v Doudlebách. V Unhošti opět překrásný, slunečný jarní den. Běhá se zde na na 4,2 km dlouhém okruhu v částečně v centru městečka. Čas o pár minut horší než před týdnem, přeci jen únava z uplynulých desti dnů se asi projevila. Druhé místo v kategorii "dědků" nad 60 let bylo odměnou.

5.5.2019. Po víc jak měsíční pauze od posledního maratonu vyplněné jen účastí na Hruboskalském půlmaratonu opět v nohách 42,195 metrů. Bylo by škoda nevyužít toho, že mám o víkendu volno, ikdyž taková "masovka" jako Pražský maraton zrovna není můj šálek kávy. Do Prahy jsme vyrazili s Evčou už v pátek. Hostiteli na víkend nám byla Míša Dimitriadu s Janou Hrdovou. V sobotu nám "holky" stihly ukázat něco z krás Prahy. Neděle byla už zasvěcena účastí na maratonu. Na víkend přišlo očekávané ochlazení, naštěstí po sobotním dešti v neděli už nebylo ani památky. Chladné počasí mělo blahodárný vliv na časy maratónců, mě nevyjímaje. Časem 3:38:07 jsem si vytvořil letošní osobák, který se mně bude letos těžko překonávat. Ve čtvrtek razím do Kazachstánu, v sobotu mě čeká 70 km v tamní stepi. Závod jsem natěstí zvládl bez zdravotní újmy, snad se do příští soboty stihnu trošku zregenerovat.