Vítám Vás na svých webových stránkách.          

 

 

Knížka /24.7.2019/

 

Pro zájemce nabízím ke koupi svoji autobiografickou knížku V nohách mám už 100 000 mil. Čtenáři se mají možnost seznámit s úspěchy, ale i pády, které jsem za víc jak 30 let nasbíral nejen na české, ale i světové ultramaratonské scéně. Snažil jsem se v ní zmapovat historii českého ultra až po současnost. Nechybí ani běžecké profily našich nejlepších ultra běžců. Vzpomínám na osobní zážtky se světovou legendou Yannisem Kourosem atd. Knížka není pouze čistě běžecká. Promítly se v ní i mé životní osudy. Zajímavosti a zážitky z výprav za běháním po celém světě. Knížku lze pořídit za 250 Kč. Buďto přepošlu poštou jako doporučené psaní, kde je cena navýšena o 80 Kč poštovného. Částku 330 Kč  prosím poukažte na účet vedený u České spořitelny: 2204002103/0800, do zprávy pro příjemce uveďte své jméno, příjmení a adresu.

Anebo osobně po domluvě u mě doma či při nějakém běžeckém závodě, kterého se zúčastním.

V případě zájmu mě prosím kontaktujte na ultra.vlasta@seznam.cz

              

 

 

 

Dvanáctihodinovka ve Stromovce, 25.5.2019

Jak se v posledních letech stalo tradicí, nemohl jsem si nechat ujít dvanáctihodinový běh v pražské Stromovce. Běhá se zde skoro na dvoukilometrovém  okruhu, za skvělé atmosféry i výborně zásobené občerstvovačky. Letos jsem chtěl zabrzdit trend posledních let, kdy jsem se pomalu, ale nezadržitelně každý rok zhoršoval v naběhaných kilometrech. Počasí příjemné, pro mě těch asi 23 stupňů bylo až moc. Naštěstí odpoledne nás okrajem zasáhla přeháňka, trochu si sprchlo a ochladilo. Na mě to mělo blahodárný vliv a pomohlo k překonání sto kilometrové hranice o 1 km a 247 metrů. To mi stačilo na první místo mezi veterány nad 60. let. Takže spokojenost.

 

 

 

 

Krátké video z Tengri ultra: 

www.youtube.com/watch?v=nBJvVZgO_TU&feature=youtu.be

 

Tengri ultra na 70 km, 11.5.2019, Kazachstán

     Když se řekne Kazachstán, většina lidí nemá jasnou představu s čím si tuto zemi spojit. Někdo si vzpomene na kosmodrom Bajkonur či hlavní město Astanu /letos však došlo k přejmenování na Nur-Sultan/, jiný si představí stepi. Podobně jsem na tom byl i já. Až do letoška. Začátkem roku jsem se přihlásil k účasti na Tengri ultra na 70 km. Začal jsem se tedy více zajímat o tuto zajímavou zemi.

     Do roku 1991 byl Kazachstán součástí Sovětského svazu. Ne jeho území žije kromě Kazachů i mnoho dalších národností, kterým vévodí Rusové. Úředním jazykem je kazachština, ovšem pro většinu obyvatelstva je mateřským jazykem ruština. Ostatně to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl pro tuto zemi. Odpadne můj tradiční komunikační problém s místním obyvatelstvem. Opráším po pětačtyřiceti letech těžce nabité znalosti ruštiny ze školních lavic. Většina nápisů je dvojjazyčná, nikdy není problém najít někoho, kdo umí rusky. Oba jazyky používají jako písmo azbuku. Byl však vyhlášen ambiciózní plán, že kazachština jako turkický jazyk přejde do roku 2025 na latinku. Další zajímavostí je, že Kazachstán je sice muslimská země, ale je zde i mnoho pravověrných křesťanů. Obě náboženství zde žijí vedle sebe v míru, shodě a toleranci. Přiklad v praxi, že když se chce, tak to jde. Tolik trochu teorie o obyvatelstvu.

     Letos bohužel nedisponuju tolika dny dovolené. Na devátou největší zemi světa mám vyčleněno jen šest dní i s leteckým přesunem. Dopředu jsem smířen s tím, že toho nestihnu moc shlédnout. Musím maximálně využít každou volnou hodinu pobytu.

    Zbývá dořešit letenku do Almaty. Nejpříhodnější se mi jeví tam s lotyšskou společností Air Baltic. No super, v Rize při přestupu mám kupu hodin času, stihnu prohlídku hlavního města Lotyšska. Nazpět volím Belavii, což je pro změnu běloruská letecká společnost s přestupem v Minsku. Mám na přestup pět hodin, že bych zkusil narychlo i Minsk?

     Tengri ultra je společný název pro běžecký závod na tři distance - 70, 35 a 15 km. Samozřejmě volím tu ultráckou. Zázemí závodu je 130 km severně od Almaty v lokalitě Tamgaly Tas. Což je stepní horská oblast v údolí řeky Ili. Řeka se zde hluboko zařezává do krajiny. Při závodě vlastně budu mít příležitost třikrát si vyběhnout a seběhnout od řeky na náhorní stepní plošinu, která se nad řekou nachází. Nějak těch 1450 výškových metrů, které mě v závodě čekají, musím přeci nastoupat.

     Start závodu je v sobotu 11. května v šest hodin. Využiju nabídky pořadatelů odvozu na místo startu den předem s možností přespání před závodem pod stanem. Tak ona ani jiná možnost nebyla. Do tak odlehlé oblasti, do které se přijíždělo stepí po prašných cestách bych se jinak nedostal.

     Do Almaty jsem přiletěl v pátek v osm ráno. Tak akorát pár hodin na rozkoukání po městě a ve dvě hodiny odpoledne mě čekal sraz zájemců na odvoz do Tamgaly Taz před hotelem Astana. Čekal mě příjemný teplotní šok. Před odletem se u nás citelně ochladilo. Tady bylo příjemných 25 stupňů. Při vlastním závodě už tolik nebudu nakloněn teplotám dost přes dvacítku.

     Sešlo se nás tu na dva zaplněné autobusy. Převládala podle očekávání ruština. Identifikuji i pár běžců, kterým ruština nic neříká. Cesta na místo určení trvala zhruba dvě a půl hodiny. Závěrečné kilometry se stihnu kochat zpoza okénka autobusu. Tak tady si foťák přijde na své. Registrace do závodu proběhla bez problémů. Vyfasuju karimatku, spacák a ubytovávám se v přiděleném stanu. Spolunocležníkem je běžec z Ruska. Sděluje mi, že poběží i v neděli. V sobotu se běží pouze sedmdesátikilometrová vzdálenost, v neděli pak tratě kratší. Mnoho běžců po sobotním závodě zůstává a běží i v neděli.

     Do stanového městečka přijíždějí i ostatní účastníci po vlastní ose. Městečko se postupně rozrůstá. Největší nápor zažije až v sobotu a následující den. Však těch 1500 účastníků všech distancí musí být někde znát. Navečer se jdu porozhlédnout po okolí. Vylezu si na nejbližší skálu vypínající se nad údolím řeky. Kochám se a nafotím první žánrové fotky. Do stanu si jdu připravit věci na závod. V propozicích je stanovena povinná výbava běžců, aby je při případných problémech ve stepi nic nezaskočilo. Patří k ní mobilní telefon s číslem na organizátory, minimálně půllitrová láhev s vodou, pokrývka hlavy, píšťalka, termofolie,

   Náhoda tomu chtěla, že se setkávám s jedinou českou účastnicí, o které jsem neměl potuchy. Ještě jsem si chtěl pořídit selfíčko před mapou tratě, když tu mi ochotně jedna běžkyně rusky nabídne, že mě vyfotí. Když mi vrací mobil, česky se mě zeptá: „A nejste vy pan Dvořáček?“ Vyjeveně na ni koukám.  Vysvětluje mi, že podle mobilu poznala, že jsem z Česka, jako jediný účastník. Slovo dalo slovo a dozvídám se, že Helena pracuje v Astaně v jedné firmě a je tu již poněkolikáté. Se svým partnerem běží štafetu, což je další možnost účasti na 70 km běhu.

     Budík si nařizuju na čtvrt na šest. Za 45 minut se určitě pořídím nasnídat z vlastních zásob, obléknout a přesunout pár desítek metrů na start. To bych ale nesměl mít aktivního spolunocležníka. Je pět hodin a už mě vyhání ze spacáku. Začíná se rozednívat, je příjemně chladno.

     Stanové městečko začíná pomalu ožívat. V šest hodin na startu je připraveno poprat se s tratí na 150 běžců z různých koutů světa. Převažují samozřejmě Kazachstánci a Rusové. Snažím si pořídit pár předstartovních fotek. Když už musím mít s sebou mobil, využiju ho k tomu, abych si v průběhu závodu pořizoval zajímavé záběry.

    Trať má obrazně tvar osmičky. Po absolvování prvního okruhu probíháme místem startu a vydáváme se na opačnou stranu na přibližně stejně dlouhý okruh. Občerstvovací stanice jsou rozmístěny zhruba po 7 kilometrech. Po úvodních dvou kilometrech končí prašná rovinatá cesta a zahneme na pěšinu, která se vine nahoru do skal. Dlouhý had běžců se začíná natahovat. Běžím někde uprostřed startovního pole. Ti nejrychlejší mi začínají mizet v dáli. První občerstvovačka na sedmém kilometru, hodím do sebe kelímek vody a běžím dál. Trať roklinou pořád pomalu stoupá až někam k 15. kilometru, který je nejvyšším bodem prvního okruhu. Tam se ocitáme na náhorní plošině o rozevírá se přede mnou široširá step. Takovou, jakou znám z Ruska, kde jsem běžel před čtyřmi lety. Sluníčko pomalu začíná stoupat na obloze, otepluje se. Běží se mi dobře. Rozestupy mezi běžci se zvětšují.

     Někde kolem osmnáctého kilometru opět příležitost použít mobil i k jinému účelu, než je původně určen. Probíhám oblastí, kde step se mění v poušť. Suchý travní porost mizí a přeměňuje se v nefalšovaný písek. Naváté písečné duny by se nemusely stydět ani na Sahaře. Trať závodu začíná klesat opět k řece a poušť se opět přeměňuje ve step. Úsek od 23. do 35. km je běžecky nejlehčí. Vracíme se do místa startu po prašných cestách podél řeky. Do druhé poloviny se snažím pořádně občerstvit. Čeká mě náročnější výškový profil, dvojnásobné převýšení než doteďka. Sluníčko pořádně pere a únava už je též znát.

     Rozestupy mezi běžci už jsou značné, občas nevidím před sebou ani za sebou nikoho. Nutno podotknout, že trať byla výborně značena fáborky, takže při normální pozornosti by neměl běžec mít problémy s orientací na trati. No i tak se mi podařilo dvakrát trošku sběhnout mimo. Chybu jsem vždy zavčas napravil, jednalo se snad dvakrát o sto metrů, tedy nijak podstatná vzdálenost.

     Na čtyřicátém byl opět výběh na náhorní stepní plošinu. No výběh. Nejprudší úseky už jsem zdolával jen chůzí. Následoval seběh, a na 48. km jsem si něco podobného opět zopakoval. Opět asi desetikilometrový úsek stepí a závěrečných nejtěžších deset kilometrů. O seběhu moc není možno psát, spíš opatrné slézání prudkou roklí po balvanech. Hledání co nejoptimálnějšího sestupu. Ovšem to nemělo být poslední klesání. Na 65. km opět prudké stoupání. Tady už značně vyčerpaný hledám poslední zbytky sil. Pár mladších jinochů mě předbíhá, tedy předlézá. Ale to už jsem jen dva kilometry před cílem a čeká mě jen táhlé klesání po cestě. Uvědomuju si, že to nejhorší už mám zdárně za sebou a poslední kilometry se snažím užít. Dobíhám za 10 hod a 9 min.

     V cíli obdržím medaili a mám jen jedinou myšlenku. Najít stín a schovat se před žhnoucím sluncem. Po krátkém úsilí přeci jen nacházím volné místo pod jedním přístřeškem. Ve stínu odpočívám skoro hodinu a půl, než se donutím vstát a přesunout se ke stanu. Chci vykonat základní očistu od prachu a potu. Jedinou možností je smočit se v řece. Neváhám. Smočení na mě působí jako polití živou vodou. Hned se cítím o moc lépe. Snažím se zabalit věci do báglu, v osm večer odjíždím směr Almata. Snažím se být hotov však do sedmi, kdy má být slavností ceremoniál s vyhlašováním výsledků. Přicházím akorát včas, když se vyhlašuje kategorie 51 – 60 letých. K mému velkému údivu slyším, že na druhém místě figuruje moje jméno. Tak to je teda šok. S tím, že bych měl být na bedně jsem absolutně nepočítal. Však tady mají o rok posunuté veteránské kategorie. U nás jsem nejmladší šedesátník, kdežto v Kazachstánu jsem byl nejstarší padesátník. A mezi mlaďochy padesátníky jsem neviděl moc šancí. Tak to je příjemná tečka za účastí na Tengri ultra.

     O půl jedenácté večer mě vykopl autobus v Almatě. Měl jsem rezervovaný hostel kousek odsud. Ubytování proběhlo bez problémů. Do postele jsem se dostal až hluboko po půlnoci. Ještě večeře, očista, nezbytná komunikace s domovem.

    Čekaly mě dva dny volna. Musím je náležitě využít. Budík si dávám už na půl šestou. V neděli chci na otočku do Biškeku, hlavního města Kyrgyzstánu. Vzdálenost 250 km tam a zase zpět. V průvodcích píší o pěti hodinách strávených v maršrutce. Ale to hlavně závisí na zdržení na kazachstánsko-kyrgyzských hranicích. Odhady nelhaly, v poledne jsem byl v Biškeku. Následovala víc jak čtyřhodinová prohlídka města. Moc památek, které by přitáhly cestovatele tu moc není. Je zde spíš záplava soch, monumentů a památníků z dob sovětské éry. Mezi nimi ční socha Vladimíra Iljiče Lenina.

     Na hostel jsem dorazil po desáté večer. Následující pondělí mě čekal poslední den v Almatě s tím, že večer se musím přemístit na letiště. Brzo ráno odlétám, těch pár hodin přenocuju na letišti.

     V pondělí tedy vyrážím na obhlídku Almaty. Nejdříve autobusem do horského střediska Medeo. Pro sportu chtivého čtenáře je známé svojí přírodní rychlobruslařskou dráhou. Na obhlídku města mi tedy zůstalo jen odpoledne. Však ani v Almaty není přehršel památek. Zaujal mě spíš bouřlivý rozvoj, jaký hlavní město zažívá. V centru jezdí drahá auta, která neuvidíme ani v metropolích od nás na západ. Jsou zde luxusní obchody a nové či zrekonstruované honosné budovy. Jako v mnoha jiných státech na světě, i tady stačí opustit centrum a po pár kilometrech jsou honosné budovy vystřídány dřevěnými domky a ty posléze jen chatrčemi z vlnitého plechu. Nejmodernější limuzíny a džípy jsou vystřídány starými Moskviči a Žigulíky.

     Tak to bylo šest dní, které mě opět obohatilo nejen o sportovní, ale i cestovatelské zážitky. Už opět můžu pomalu přemýšlet, kam příště vyrazit

Video z narozeninového maratonu /17.4.2019/

Sestříhal jsem ještě krátké video z Narozeninového maratonu www.youtube.com/watch?v=Io84kgOF2ew
 

Maraton

Narozeninový maraton máme tedy za sebou. Podle ohlasů běžců v cíli si myslím, že zdárně. Přispělo k tomu velkou měrou krásné, slunečné počasí. A super atmosféra v prostoru startu a cíle. Maraton jsem si skvěle užil. Díky všem za účast, za gratulace k narozkám i za dárky.                              

Jestli tímto maratonem byla založena tradice v pořádání dalších ročníků momentálně netuším. Chce se mi říci, že ano! Jsem momentálně /24.3./ plný silných dojmů. 

Výsledky závodu jsou pod odkazem vlevo.

Super fotky z maratonu pořídil Daniel Orálek:     https://dao.rajce.idnes.cz/Maraton_k_narozeninam_Vlasty_Dvoracka

Další skvělé jsou od Martina Šandery: https://behyruzne.rajce.idnes.cz/Narozeninovy_maraton_Vlast…

Ještě jednou fotky z maratonu: https://ultravlasta.rajce.idnes.cz/-3_Narozeninovy_maraton_VD_60_23.3.2019

Super novinka.

Skvělá zpráva přišla z tiskárny. Knížka V nohách mám už 100 000 mil bude ve čtvrtek (21.3.) hotova. Všichni účastníci maratonu a půlmaratonu ji ode mě obdrží jako dárek!

 

Žhavá novinka. 

Po závěrečném finiši na přípravě vydání autobiografické knížky V nohách mám už 100 000 mil byla dána do tisku (11.3.) Jen doufám, že při Narozeninovém maratonu bude již k dispozici.

 

                    

Novinka: Narozeninový maraton

                                                                 

Při příležitosti kulatin a snad i zároveň 250. uběhnutého maratonu spolupořádám v Doudlebách nad Orlicí Narozeninový maraton. Všichni jste srdečně zváni.

Zde jsou propozice maratonu:

Termín: sobota 23.3.2019

Místo prezentace a startu: Doudleby nad Orlicí, hospůdka „Lena“, Komenského 492

Běžci mohou využít zázemí /šatny sprchy, toalety/ v budově hospůdky „Lena“

Časový program: 8:30 – 9:45 prezentace maratonu

                         10:00 start maratonu – hlavního závodu

                         10:45 – 11:45 prezentace půlmaratonu

                         12:00 start půlmaratonu – doprovodného běhu

Po předchozí domluvě je zájemcům umožněn start maratonu již v 9:00

Přihlášky: pokud možno předem na e-mail: ultra.vlasta@seznam.cz, v přihlášce uveďte datum narození, klub nebo bydliště

Startovné:  v uvedené výši na číslo účtu: 2204002103/0800, u variabilního symbolu uveďte své datum narození ve tvaru den měsíc rok, např 23032019

Startovné:   

 

maraton

½ maraton

do 15.3.2019 včetně

250 Kč

200 Kč

po 15.3., při prezentaci

300 Kč

250 Kč

Kategorie: maraton muži do 45 let, do 60 let, nad 60 let

                 maraton ženy do 45 let, do 60 let, nad 60 let

                 půlmaraton muži do 40 let, nad 40 let

                 půlmaraton ženy do 40 let, nad 40 let

Občerstvení na trati: čaj, voda, kola, iont, banán, čokoláda, piškot, …

Všichni řádně prezentovaní běžci odpovídají za svůj zdravotní stav a startují na vlastní nebezpečí

Odměny: první tři závodníci ve všech kategoriích mužů a žen obdrží věcné ceny

Vyhodnocení: 15:00

Pro maratonce budou připraveny pamětní medaile.

Po skončení závodu posezení v hospůdce „Lena“, guláš a pivo v ceně startovného

Možnost nouzového přespání u mě doma před i po závodě.

Informace + novinky na https://ultravlasta.webnode.cz                                                           

Trať: rovinatý okruh dlouhý 5,27 km přináší celou škálu povrchů: ulice a chodníky městyse, místní komunikace částečně i nezpevněné.  Značení na silnici oranžovými šipkami. Maraton 8x, půlmaraton 4x. Běží se za běžného provozu na vlastní nebezpečí.

 

Za pořadatele Vás srdečně zvou

Vlastimil DVOŘÁČEK:ředitel, manažer, oslavenec a účastník              Michal SMUTNÝ: hlavní rozhodčí

739363057, ultra.vlasta@seznam.cz                                                   739220514, msmutny@seznam.cz

 https://ultravlasta.webnode.cz                                                           https://bezciorlice.cz/

https://www.facebook.com/events/352496391968921/

Videopozvánka:  www.youtube.com/watch?v=ERT5hbG4A8w

Náhled tratě:  www.youtube.com/watch?v=Hh3pET886pg&feature=youtu.be

 

Sponzoři závodu:

                                                                                                              Městys Doudleby nad Orlicí
  

                     

Moje vizitka:

                              Osobní rekordy:

 

maraton:   2:45:59                 1993

100km       8:36:51                    1999

12 hodin   129,351km                2005

24 hodin    230 km                     2003

48 hodin   395,843km                2005

72 hodin   471,042km                2003

6 dní         822,800km                2005

1000km    9dní 4hod                  2010

1000mil  14dní 16hod55min      2010

 

                                    Sportovní úspěchy

   

      Z početného umístění na „bedně“ bych asi vybral tyto:

      3. místo a bronzová medaile z ME družstev na 24 hodin ve Francii v roce 1998

      2. místo a stříbrná medaile z MS v halové 48 hodinovce v Brně v roce 2000

      3. místo Světový pohár na 48 hodin Francie 2001

      1. místo Pharaon Race na 100km. Egypt 2002

      1. místo v anketě Nejlepší sportovec okresu Rychnov nad Kněžnou za rok 2002

      1. místo Český ultramaratónský pohár za rok 2003

      1. místo šestidenní Monterrey, Mexiko 2004

      2. místo šestidenní Colac ,Austrálie 2005

      1. místo sedmidenní Loutraki /Řecko/ 2006

      2. místo šestidenní Johannesburg, /JAR/ 2008

      3. místo šestidenní New York 2009

      4. místo 1000mil Athény /Řecko 2010/

      1. místo 1000 Miles Adventure napříč Slovensko-Českem 2015

      Devítinásobný mistr republiky v letech 2002-09 na 24, 48 a 72 hodin

      Držitel českých rekordů na 1000km a 1000mil v kat. nad 40 let

     Držitel sv. rekordů na 200mil a 48 hodin v hale v kat. nad 40 let z r. 2002                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                         

                                      Moje konto k 31.5.2019:

158 292 naběhaných kilometrů   

253 x maraton + 87 x ultramaraton