1.1. Vytvořil jsem loňské české ultratabulky a aktualizoval jsem dlouhodobé české ultra tabulky.
10.1.2025 MH Berounka Ice Marathon - viz článek na uvodní straně
24.1.2026 Na druhý letošní maraton jsem vyrazil do Jesenice, desetitisícového města u Prahy. Díky místnímu maratonci Robertu Fifíkovi se zde konala premiéra Zimního jesenického maratonu. Na místním nově zbudovaném atletickém stadionku o netradiční délce 333 metrů jsme měli nakroužit maraton, což představovalo necelých 127 koleček, no trošku na bednu. Naštěstí jsme byli pod kontrolou čipové časomíry, takže jsme při každém průběhu místem startu měli přehled o počtu naběhaných kol či km. Sešlo se nás tu na 17 maratonců, takové to zdravé jádro, kteří se neohlíží na počasí, různorodost trati a jdou si za svým cílem, připsat si další čárku za uběhnutý maraton. Počasí inverzní, lehce pod nulou. Snažím se rozbíhat už tradičně, aby ve výsledném čase byla na začátku čtyřka. Půlmaraton za 2:21 tomu nasvědčoval. Takže s konečným časem 4:50:49 spokojenost.
1.2. První únorovou neděli jsem vyrazil do Prahy - Krče, byl zde na programu již 100. ročník Krčského kolečkového maratonu. Schválně jsem se díval do mých účastí zde a dopočítal jsem se již k 29. čárečce. Jubilejní ročník přilákal hojnou účast. Minusem byl uklouzaný sníh či led na trati. Šlo tedy spíš o přežití než o časy. Tomu jsem přizpůsobil tempo a styl běhu. Do cíle jsem se "doklouzal" za 5:11:13.
11.2.2025 V pražské Krči byla obnovena tradice občasných středečních maratónů. Na to, že byl všední den, sešlo se nás na 15 běžců, z toho 9 na maratónskou vzdálenost. Takové to zdravé maratónské jádro z Prahy a blízkého či dalekého okolí. Nebyl to můj den. Od pondělka, co jsem dělal o dříví jsem cítil záda. Šlo hlavně o to, nějak obkroužit třináct koleček a dostat se zdárně do cíle. Mise splněna s časem 5:28:22 /pol. 2:28/. Tentokrát to dost bolelo a neutíkalo.
28.2. Potřetí letos v Krči, jinak klasika. Čas 5:09:23 /pol 2:24/.
4.3.2026 Je středa a tak do Krče je třeba. Počtvrté letos Krčský kolečkový maratoneček pod označením 103/4. A jinak asi klasika. Čas 5:14:17 /pol 2:29/.
18.3.2026 Po čtrnácti dnech opět do Krče na maratoneček a letošní nejlepší tamní čas 5:03:27 /pol.2:25/.
21.3.2026 Po třech dnech od Krče jsem se vydal na maraton do Unhoště. Pořadatelé na svých stránkách evidují počet zdejších účastí. To jsem netušil, že jsem se do Unhoště vypravil už po jedenácté. Počasí po teplých dnech slibovalo ochlazení, taky že jo. Bylo kolem osmi stupňů, občas mrholilo. Byl jsem příjemně překvapen, že středeční maraton nebyl v nohách moc znát. Útok na pětihodinovou hranici se zdařil, čas 4:54:14 /pol 2:23:30/ a druhé místo v kategorii dědků.
28.3.2026 Na třetí maraton v deseti dnech jsem si zajel do Plzně. Konalo se zde MR na 100 km a jako vložený závod i maraton. Hlavní pořadatel Vlasta Šroubek objednal takřka ideální počasí, něco málo nad deset stupňů, sluníčko, jen mírný vítr. Však se to projevilo i na výkonech. Vítěz na stovku Petr Hošna zvítězil časem 6:27:14, což je třetí nejlepší český čas všech dob. Maraton jsem rozbíhal na mé poměry docela svěže, půlka za 2:18:20. V druhé půlce už to tak slavné nebylo, nakonec jsem se obával, abych vůbec pokořil 5 hod hranici. Ale povedlo se v čase 4:56:41.
1.4.2026 Ve středu na Apríla jsem vyrazil opět do Krče. V nohách bylo znát, že to je čtvrtý maraton během čtrnácti dní. Výsledný čas 5:23:12 /pol. 2:31/ si za rámeček nedám. Ale co, čárka se počítá.
11.4.2026 Změna je život a tak jsem pro další čárku za maratoneček vyrazil do Houštky, která se nachází na okraji Brandýsa nad Labem a je samozřejmě známá tím, že zde Emil Zátopek jednak trénoval a též na místním stadionu pokořil řadu světových rekordů. Právě proto zde Martin Šandera umístil konání maratonu. Trať vytyčil na asfaltovém okruhu o délce necelých 1200 metrů. Čekalo nás tedy nakroužit 35 a půl kola. Zadání na startu pro mě znělo jasně, dát ho pod pět hodin. V půlce jsem si tím nebyl moc jistý /2:25/, ale zákonité následné zpomalení nebylo tak výrazné a tak výsledný čas 4:57:06 mě potěšil.
15.4. Středeční Krčský maratoneček a čas 5:12:38 /pol.2:28/
26.4.2026 Pro další čárku za maraton jsem si zaletěl do litevského Kaunasu. Rád poznávám země nepoznané a Litva pro mě byla už 74. navštívenou zemí a 31. kde jsem běžel maraton či ultra. Jedná se o středně velký městský maraton, kde není přeplněno běžci. Na startu nás bylo něco přes 1000 maratonců plus zároveň s námi startovali i běžci na půlku, těch bylo samozřejmě víc. Ti se ale po asi 6 km odpojili, takže žádná tlačenice na trati. Ta nás zavedla brzy mimo město, běželo se z části po cyklosezce podél řeky, v druhé polovině po asfaltových cestách v lesoparku za městem. Až v závěru jsme opět přiběhli do města. V noci na neděli, kdy se závod konal se citelně ochladilo, na startu byly pouhé dva stupně. V průběhu se občas přehnala sněhová přeháňka, foukal ostrý nárazový vítr, hlavně v závěru. Ten se asi mimo jiné hodně podepsal na tom, že to tenkrát nebylo pod 5 hod, o čtyři minuty. Ale co, jsem bohatší o další zážitek.
3.5.2026 Ać nemám rád velké masovky, při Pražském maratonu dělám výjimku. Přeci je to jen náš největší maraton. Tentokrát na startu stálo 11 800 běžců. Počasí na začátek května bylo slibováno extrémně teplé, ke 27 stupňům. Naštěstí přadatelé posunuli start už na osmou ranní, aby alespoň bylo trochu eliminováno. Před startem jsem měl milé setkání se dvěmi královnami českého maratonu a ultra, Hankou Breburdovou a Míšou Dimitriadu. Míša se ráda ujala role vodiče, ale na můj vkus rozběhla moc rychle. Tak o minutu na km rychleji /5:30/ než jsem zvyklý. Věděl jsem že to bude cesta do záhuby, ale Míše se dá těžko odmítat. Navíc úvodní km rychle ubíhaly. Míša konverzovala a jelikož jsme se dlouho neviděli, o témata nebyla nouze. Jen jsem čekal, kdy odpadnu. Ještě do půlky/2:01/ jsme drželi nastavené tempo, pak už jsem musel zpomalovat. Míša se ještě pár km se mnou držela, ale bylo mi jasné, že ji brzdím. Na mé naléhání ať na mě nečeká a jde si podle svého někde na 27 km mně zmizela v davu. A mě čekalo ještě 15 km protrápit se k cíli, samozřejmě i narůstající teplo vykonávalo své. I přes výrazné zpomalení jsem si vytvořil nejlepší letošní čas 4:43:44. Nakonec spokojenost a poděkování Míše za roli vodičky.
13.5.2026 Ve středu 13. května jsem vyrazil na maraton do Olomouce. Zdejší Univerzita Palackého v tomto období mívá sportovní den a při té příležitosti pořádala už 11. ročník Memoriálu Jiřího Hronka. Což je řada běhů od 5km, přes 10 km, půlmaratón až po maratón. Vše se odehrává na okruhu o délce necelých 3,3km ve Smetanových a Čechových sadech. Maratonce tedy čekalo necelých 13 okruhů. Počasí pro běh příjemné, na startu kolem 8 a v cíli tak 14 stupňů. Maraton jsem si obkroužil bez nějakých větších krizí na pohodu/dá-li se to takhle nazvat/ s cílem pod 5 hod. To se podařilo, takže jsem z Olomouce jsem odjížděl s pokojen s časem 4:51:37 /pol. 2:23/
23.5.2026 Na další maraton jsem si zajel do Jistebníku, což je obec kousek před Ostravou. Trať maratonu tvořily dva okruhy vedené přírodou po místních komunikacích, ale i polních cestach či pěšinách se zázemím na místním fotbalovém hřišti. Slibované letní počasí se vypnilo, teplota odpoledne vystoupala k 27 stupňům. Díky trase, ale i počasí jsem dopředu mohl zapomenout na čas pod pět hodin. Teplo vykonalo své, ale i tak jsem s časem 5:06:31 spokojen/pol. 2:24:20/
19.6.2026 Na další maraton jsem si počkal dlouhé čtyři týdny. Pauza byla zpestřena jednak projížďkami na kole, ale i účastí na dvou kratších bězích: Kunětické devítce a Během areálem zdraví v Cháborech na 10 km. V pátek 19. jsem tedy vyrazil do Vestce u Prahy na Meziplanetární maraton slunovratu, který pořádá zakladatel Martin Šandera. Běhá se zde po cyklostezce na 2,5 km dlouhém okruhu. Do Česka čerstvě dorazily tropy, na startu v šest hodin na večer teploměr ještě ukazoval 32 stupňů, ne moc ideální podmínky na běhání. Výsledný čas nebyl pro mě podstatný, hlavně doběhnout ve zdraví. Horko při běhání není zrovna můj spojenec. Půlka za 2:33 napovídala, že na čas pod pět hodin můžu zapomenout. Následně vinou tepla přišlo další zpomalení, teplota na teploměru klesala velmi pomalu. Při doběhu před půlnocí stále ukazovala 25 stupňů. Výsledný čas 5:44:11 si za rámeček nedám, ale každá čárka se počítá, tentokrát to byla 399.
28.6.2026 Tak jsem se dočkal, dneska padla čtyřstovka! 400. odběhnutý maraton vyšel na 1. etapu Moravského ultramaratonu v Lomnici u Tišnova. Jsem moc rád, že jubilejní maraton vyšel právě sem. Na etapy MUMu se s nepravidelnými přestávkami vracím přes 30 let. Skvělí běžci a pořadatelé mi vytvořili nádhernou atmosféru při doběhu do cíle. Těší mě, že neopakovatelnou atmosféru zažil aktivně i syn Radek. Vlastní maraton se konal za spalujícího vedra, tento den byly přepsány rekordní teploty v historii Česka. Když si uvědomíme náročný výškový profil tratě s převýšením víc jak 1000 metrů, není o extrémnosti pochyb. Výsledný čas v cíli hovoří za vše - 6:39:07, můj nejhorší čas historie.
1.7. Dva dny jsem si dal pauzu a ve středu opět vyrazil do Lomnice na 4. etapu Moravského ultramaratonu, pod názvem Tišnovská. Jak název napovídá, startovalo se v Tišnově, cíl opět v Lomnici. Počasí už tak extrémní nebylo, na startu sice kolem 30 stupňů, ale chvílemi pod mrakem, k večeru se postupně příjmně ochlazovalo. Trať nebyla tak extrémní jako v neděli, takže jsem se zlepšil o víc jak půl hodiny. S časem 6:07:13 spokojenost.
4.7.2026 Do Lomnice u Tišnova jsem si zajel potřetí, na poslední etapu. Trať tvořily dva okruhy po místních komunikacích, nechyběly lesní a polní cesty, výběhy do kopců a samozřejmě i seběhy. Počasí tentokrát milosrdné, na startu v osm 16 stupňů, odpo něco málo přes dvacet. To se projevilo i na výsledném čase - 5:32:24.
18.7.2026 Na počest ostravské sportovní legendy Vladimíra Pastrňáka alias Sandokana byl uspořádán v Porubském lesoparku na Oherově běžeckém okruhu maraton. Sandokana jsem dobře znal, bohužel letos zemřel a zdálo se mi patřičné uctít jeho památku učastí na maratonu, který se konal na jeho počest. Sešla se nás tam celá ředa maratonců z Čech, Slovenska, Polska, ale i Srbska. Běhalo se na okruhu dlouhém 880 metrů, tedy 48 kol. V každém kole nás čekalo táhlé stoupání, takže v součtu to bylo pěkných pár výškových metrů, které se propsaly určitě do výsledného času. Počasí zpočátku letní, sluníčko. V závěru se zatáhlo, přišel drobný déšť. Půlmaraton za 2:35 napovídal, že čas bude dost nad pět hodin. Ale co, výsledný čas 5:30:19 není až tak podstatný. Hlavně jsme si tímto připoměli památku Sandokana. Doufám, že letos byla založena každoroční tradice.
25. - 26.7.2026 Stává se pomalu v posledních letech tradicí, že jednou za rok prodloužím maratónskou vzdálenost, moje ultra srdíčko se neodbytně ozve. Vhodnou příležitostí je účast na čtyřiadvacetihodinovce v Kladně. Skvělí pořadatelé, úžasná atmosféra v průběhu celého závodu, báječně zásobená občerstvovačka, co víc si přát. Jen co nejvíc nakroutit kol na kilometrovém okruhu.Musím se přiznat, že při prezentaci jsem byl trošku zahanben. Pořadatelé ze SCMT mi hlásili, že jsem u nich už na víc jak dvacáté akci. Já, který se snažím mít čísla pod kontrolou a tohle mi teda ušlo. Pak doma jsem honem dopočítal, no jo, už po 23. Od r. 1999 jsem u nich vystřídal distance od 100 km, přes 12, 24, 48, 72 až po 96 hod. Letos spokojenost s odběhnutými 140,7 kilometry. Vydařený víkend jsem v neděli večer zakončil v Hradci na vítězném fotbalovém derby s Pardubicemi.
9.8.2026 Čtrnáct dní po čtyřiadvacetihodinovce jsem vyrazil na další maraton, v pořadí už 405. Maraton Českým rájem je jeho název, což mluví za vše. Je takzvaný kochací, to znamená, že tu nejde o vlastní čas, za kolik ho zaběhnete. Trať s převýšením přes 750 metrů neumožňuje běžcům zaběhnout si kvalitní výkon, spíš inspiruje ke krásným výhledům v průběhu závodu. Běžci v průběhu míjí hrad Trosky, vystoupají až na hrad Valdštejn, běží přes Sedmihorky, mají možnost se kochat nespočtem skalních útvarů. K tomu pravé letní počasí přes 30 stupňů. Takře není divu, že jsem byl rád, že jsem maraton zvládl těsně pod šest hodin.
16.8.2026 MarathOn Labe v Kolíně byl dalším maratonem, na který jsem o prázdninách vyrazil. Pořadatelé naštěstí pro pomalejší běžce umožňili start o hodinu dřív, tedy v 7:30. Byly slibovány třicetistupňová vedra, aspoň se vyhneme odpoledním hicům. Trať tradičně vede podél Labe po místních silničkách, pěšinách a lesních cestach s otočkou na kolonádě v Poděbradech. Rozběhl jsem na mé poměry docela svižně, v půlce na kolonádě jsem byl za 2:23:10, no na celkový čas pod 5 hodin jsem ale nepomýšlel. Přijde oteplení, únava i trať není úplně ideální. No nakonec ale moc nechybělo, pět hodin jsem přešvihl o 2 minuty a 8 vteřin.
26.8. Ve středu jsem vyrazil na již 107. díl Krčského kolečkového maratonečku. Start byl netradičně v 15 hodin. Vybíháme tedy do teplého počasí, něco málo přes dvacet stupňů. Naštěstí s přibývajícími kilometry se bude ochlazovat. Polovina za 2:29 napovídá, že výsledný čas bude hodně minut přes pět hodin. No nakonec to bylo 23 min a dobíhám již skoro za tmy. Byl to pro mě 407. maraton a když spočítám ultra, dojdu k číslu 93. Tedy sumasumárum v součtu maratonů a ultra rovná pětistovka!