22.2.2025  Po skoro 22 měsících jsem se postavil opět na start maratonu, v Ostravě Třebovicích. Pomalu jsem už přestával doufat, že se ještě někdy pořádně rozběhnu. Maratonky jsem v uplynulé době spíš vyměnil za bycykl. Bolavému kolenu změna asi prospěla, někdy vloni na podzim jsem opět nazul běžecké boty a s úlevou jsem zjistil, že to jde. Pomalu jsem se začal rozbíhat, nechtěl jsem nic uspěchat. V lednu jsem měl na kontě naběháno 250 km. "Tak to je tak akorát dost, abych se porozhlédl po nějakém maratonu", pomyslel jsem si. Vždyť absťák byl velký. Do oka mi padl Memoriál Františka Ohery v Ostravě Třebovicích. Na startu to byla směsice očekávání, natěšenosti, ale i obav, jestli maraton zvládnu. Obavy ale nebyly naštěstí na místě. Za slunečného počasí kilometry v pohodě ubíhaly, půlmaraton jsem měl za 2:20:35. Od 32. kilometru únava už zapracovala, mírně jsem zpomalil, ale výsledný čas 4:50:20 byl nad očekávání. V cíli velká euforie, jsem zas zpátky!!!

23.3.2025 Pěkně se to dneska sešlo. Dosažení dvojitých Kristových let a zároveň účast na maratonu v kyperském Limassolu. Jako bonus navíc bylo, že jsme se s Radkem poprvé spolu postavili na start maratonu. O to větší zážitek. Spokojenost veliká. Já jsem si zlepšil o pár minut můj nejlepší "pooperační" čas a Radek si též zaběhl svůj osobák.